Co čekat, když si pořídíte starší kočku?

Zatímco svět před pěti lety oslavoval 31. narozeniny kočičí celebrity Nutmeg, spousta lidí s pořízením starší kočky váhala. A od té doby se toho, bohužel, moc nezměnilo. Jaké jsou mé zkušenosti z praxe? A má smysl do starší kočičky jít?

Kdy se kočka považuje za starou?

Obvykle od 11 let. Osobně jsem však přísnější, pro jistotu, a za minimálně stárnoucí považuji kočku již od 6-10 let. Ještě lepším měřítkem je však zdravotní a psychický stav konkrétního jedince. Je to stejné, jako u lidí – někdo skáče i v 70 po horách jako kamzík, jiný má ve 30 kondičku na umření.

Věk je skutečně jen číslo…

Nejlépe to ilustrují příběhy mých klientů. Majitelka 21 let starého Tobiáška mi s úsměvem vyprávěla: „Bylo nám ho líto… v útulku mu to fakt nesedělo, klepal se, nejedl… Vzali jsme si ho proto na dožití domů. Tehdy mu bylo 12.“ , a i když svým novým majitelům kocourek Tobiáš trošku zamával s plány, jsou za každý další den moc rádi.

Nejen z těchto důvodů důrazně varuji před tím, abychom jakoukoli skupinu koček házeli do jednoho pytle. To, že jsou záležitosti kočičího zdraví i duše vždy těžce individuální, není jen prázdná věta.

Je jedno, zda mluvíme o kočkách z útulků, kočkách značkující gauče či kočkách určitého věku – chování jedince je vždy produktem individuálního vnímání, kognice, emocí, nálady či temperamentu, a také daného kontextu… V tom je krása mé práce, ale také její hlavní výzva!

Stáří nemusí bolet

Když jsme si nyní vyjasnili, že ne všechny kočky splní všechny parametry, které od nich jako od skupiny očekáváme, můžeme se podívat, co se v průměru často děje. Ačkoli zdravotní i behaviorální potíže postihují kočky všeho věku, stáří je významným rizikovým faktorem. Protože stárnutí:

• obvykle způsobuje větší či menší změny v mozku či dochází ke ztrátě neurologických buněk či spojení mezi nimi
• může snížit fungování smyslů
• mohou se během něj také objevit další onemocnění a degenerativní změny (artróza, hypertyreóza, …)

Problémové chování se často rozvíjí právě v důsledku bolesti či nemoci. Příkladem může být například kočka, která sice celý život vzorně používala sisalové škrabadlo, na stáří však začala preferovat měkčí materiály (sedačku). Někdy bývá projevem třeba to, že si kočka přestává hrát, či již nenavštěvuje svá oblíbená místa.

Stáří není odůvodněním pro utrpení!

Jak jsem otravně uvedla výše a znovu to říkám i zde, projev se právě u Vaší kočky může dost lišit. Hledejte příčinu změn chování a podnikněte akci. Nepřijímejte třeba to, že kočka již nevyskočí na oblíbenou poličku, jen jako smutný rigidní fakt – mnohdy za to může zdravotní problém, ne stáří! Stáří není odůvodněním pro utrpení, a nelze se s ním tedy smířit a převést právě na stáří naši odpovědnost za pohodu zvířete.

Kognitivní disfunkce a stárnutí nejsou synonyma

Jak víme z výčtu výše, nestárne jen tělo, ale také mozek. A myslet si, že se třeba neurologické změny neprojeví na chování, by bylo velkou chybou, protože chování je produktem nervové soustavy. Stále více odborníků se proto zabývá kognitivní dysfunkcí koček. Kognitivní disfunkce a demence, se kterou se potýkají také některá zvířata – kromě jiných psi a kočky – pak sdílí některé aspekty třeba s lidskou Alzheimerovou chorobou.

Nástupu zdravotních a psychických potíží koček doporučuji zkusit předejít pomocí skvělé stravy a životního stylu. Jistě pomůže i psychická pohoda. Ačkoli nikdy nemůžu nutit lidi, aby řešili i problémy, které je samotné nepálí, můžu to maximálně doporučit. Celoživotní kočičí pohodář, který má harmonické vztahy s ostatními kočkami i lidmi má jistě větší šanci na pohodové stáří, než např. kočička s neřešeným stereotypním chováním či žijící v nepřátelské atmosféře.

Nehodí se do každé domácnosti

Před pořízením jakéhokoli zvířete bychom měli být realisté a pojišťovat si maximum informací. Oproti chovu mladších koček má péče o kočičí seniory (nezapomeňme na individualitu) svá specifika:

• Starší kočky si rády pospí. Bez vyrušení! Rušit či dokonce budit bychom neměli ani mladší zvířata, ovšem u starších koček by to mohl být fakt problém. Nehodí se tedy pro lidi, kteří od kočky vyžadují neustálou pozornost.
• Velmi doporučuji chodit na preventivní zdravotní prohlídky – ne, ne každá bolístka či metabolická porucha se okamžitě projeví prudkou změnou chování. Něco to ale stojí – a je to tedy jeden z hlavních ukazatelů, které je potřeba zvážit předem.
• Potřebují podnětné prostředí. Enrichment a možnost hrát si nejsou jen zbytečným luxusem, ale doslova živou vodou pro kočičí mozek. Zvláště ve stáří potřebuje podněty a být používán, aby vydržel v kondici.
• Nemusí dobře tolerovat koťata. Vezměte si, že máte třeba méně energie či dokonce bolavé klouby a někdo na Vás neustále doráží…

Mozek můžete kočce procvičit i pomocí hlavolamů. Pokud máte pocit, že kočka neví jak na ně, mohla by se Vám hodit tato příručka.

Tématu péče o staré kočky se dlouhodobě věnuje třeba britská behavioristka Vicky Halls, která je také jejich velkou advokátkou. I na univerzitě v britském Lincolnu dávají důraz na pohodové stáří – často je z pochopitelných důvodů nutné společné úsilí jak behavioristů, tak veterinárních lékařů. Starší zvířata tak konečně zažívají zaslouženou renesanci.

Výhody pro majitele

Když mluvíme o stáří, obvykle se soustředíme jen na to špatné. A přiznám se, že to tak mívám při psaní článků taky. Přeci jen v práci řeším primárně situace, kdy se vyskytne nějaký problém, tak mi to snad prominete… Zkusím to však rovnou napravit a přiznám veřejně starším kočkám jejich zásluhy:

• Bývají zvyklé na lidské vrtochy.
• Bývají klidnější, a zvládnou proto snáze i lenivější lidské povahy.
• Obvykle rády povídají – jsou vokálnější.
• Jsou stejně roztomilé a úžasné, jako kterékoli jiné kočky. Kočičí vrásky jsou totiž obvykle schované pod srstí, víte?
• Pokud kočku pouštíte ven, možná Vás potěší, že starší kočky mívají méně zájmu o lov.

Osobně mám starší kočky opravdu ráda. Nechybí jim touha po životě a stále člověku přináší do života spoustu vtipných situací. Také je považuji za doslova zenová zvířata – na kočičím kmetovi spícímu na parapetu je něco uklidňujícího a posvátného. Souhlasíte?

Úvahy o konečnosti života

Tuto část přeskočte, pokud Vám téma smrti nedělá dobře.

„Přiznávám, že stárnutí psa, kterého jsem měl rád, vždy vrhalo stín na mou náladu, že patřilo mezi mraky starostí, jež každému člověku ztemňují pohled do budoucnosti.“, napsal ve své knize Život se psem není pod psa známý etolog Konrad Lorenz.

Moc to asi nevylepším ani prohlášením, že zemřít se dá v každém věku, a čím déle žijeme, tím se nám všem čas do úmrtí snižuje. Pokud chcete mít maximální šanci, že tu Vás mazlíček bude opravdu dlouho, pak je tato šance u kočičího seniora přirozeně menší. Je třeba se s tím smířit a žít podle toho. Užívejte si každý den.

Starší kočka nebo kotě? K zamyšlení

Lidé obvykle touží po koťátku, aby se s nimi hezky sžilo a aby mohli pozorovat kotěcí dovádění. Věřím však, že mnoho lidí, kteří by o starší číče nikdy neuvažovali, by byli velmi překvapeni, jak snadno se dokáží adaptovat a přizpůsobit, a jak moc by jim právě taková kočka sedla. A ano, pokud se něco doslova nepokazí, vybudujete si s ní pevné pouto.

I se starší kočkou si dokážete vybudovat pouto!

Když mi lidé sdělují své obavy, že se starší kočkou určitě tak pevné pouto nenaváží, obvykle se jich zeptám, zda se svými manželi či manželkami také začali budovat vztahy  „od kotěte“, či zda se setkali až v dospělosti…

Kouzlo starých koček

Starší kočky nikdy nebyly v módě. Což je podle mě velká škoda.

Pokud jste zodpovědný jedinec a máte realistický pohled na život, dokáží Vám přinést mnoho radosti. V prosinci 2020 jsem pro Radiožurnál uvedla, že preferuji starší kočky před koťaty. Kromě výše uvedených důvodů je to proto, že podle mě mají starší kočky určité kouzlo, které spočívá nejen v jejich klidu, ale i jakési přírodní moudrosti, kterou dle mého názoru starší zvířata sdílí. Nutno však mé vyjádření trošku uhladit – mám zkrátka ráda kočky všeho věku. Co vy?

Bc. Kateřina Štiblická, MSc.