„Udělal jsem všechno podle návodu, a stejně to nevyšlo. Ona se prostě přizpůsobit nechce, jiný vysvětlení není.“, říká mi ztrápený klient, který s dobrým úmyslem poskytl domov jinak velmi mazlivé kočičce z útulku.
Protože je pán z úvodu to zodpovědný chlap, který si rád vše dopodrobna nastuduje, neponechal věci náhodě a novou kočičku se svým kocourem seznamoval velmi pozvolna. Přesto to nevyšlo. A není jediný, a proto se v tomto článku úskalím – a zejména pak mýtům o seznamování koček – podíváme blíže na zoubek.
Články na svém blogu píšu s cílem informovat majitele koček a bořit mýty o chování koček. Nepíšu je s cílem nabízet konkrétní rady na případy, které jsem neprostudovala. To dělám na konzultacích. Pokud se přesto rozhodnete cokoli zkoušet na vlastní pěst, pak na vlastní odpovědnost. Díky za pochopení.
Máte realistické cíle?
Cílem seznamování totiž je mít doma sehranou partu koček.
Koček, které si navzájem nevadí, nebojí se sebe, nepřekážejí si (ať už fakticky ve frontě na záchod či jen obavou, že by přišly o již tak nedostatečné zdroje), a novou kočičku tedy vnímají jako neutrální změnu či dokonce jako změnu k lepšímu.
V praxi lze obvykle dosáhnout alespoň mírumilovné tolerance, a někdy, když má člověk opravdu štěstí, pevné vazby mezi zvířaty.
Existuje univerzální návod na seznamování koček?
Obvykle se tedy seznamování skládá z těchto navazujících oblastí:
- Úplné oddělení.
Často je spojeno s karanténou. - Krmení „přes dveře“, „přes síť ve dveřích“ a podobně.
Tento krok trvá v různých návodech různě dlouho a způsoby provedení jsou (bohužel) opravdu pestré. - Různě dlouhý přímý kontakt pod dozorem.
Kdyby Vás tyto kroky zajímaly více podrobně – tedy, jak je doporučuji já – stáhněte si na mém webu příslušný dokument Rychlé info k seznamování koček. Nutno podotknout, že seznamování koček je možné udělat i „pod dohledem“ odborníka.
Chyba č.1: Každá kočka potřebuje společnost
První chybou může být, že špatně odhadnete svoji kočku a její potřeby. Případně novou kočičku pořizujete s cílem vyřešit všelijaké potíže u té původní. Třeba separační úzkost. Někdy se tak lidem povede vyrazit klín klínem, případně to kočičce, které se doposud jen stýskalo po páníčkovi, dodatečně zkomplikují tím, že se doma bojí ještě o něco víc.
Z těchto důvodů nejsem zastáncem přijímání koček do domácnosti bez ohledu na pohodu těch původních, a zvláště to pak nevidím jako řešení většiny problémů. Vím, že se mnou spousta lidí nesouhlasí. Prosím. Za svým názorem si stojím – jednak jsem tento obor vystudovala, jednak na rozdíl od spousty lidí, kteří radí na netu, reálné potíže, které po neuváženém seznámení nastávají, s utrápenými lidmi řeším.
U přijímání dalších koček do kolektivu tedy doporučuji následovat pravidlo:
„Třikrát to zvaž, a až pak přijímej další kočku“.
To, že některé kočky skutečně prosperují spíš jako jedináčci, se špatně říká, když:
- je tolik koček bez domova;
- se traduje, že jedna kočka nestačí;
- se říká, že kočičí jedináček musí zákonitě trpět;
- se tvrdí, že nová kočka omladí starou a podobně.
Špatná situace koček v Česku ani naše zbožná přání a představy ale bohužel nemění fakt, že ne každá kočka v soužití s ostatními prosperuje. Máme prostě kočky sociálnější a kočky solitérky. Obojí je v pořádku. Navíc seznamování koček obvykle není pohoda, ale výzva. Zvlášť pro ty kočky.
Chyba č.2: Neperou se, seznámení se povedlo
Dát kočky rovnou dohromady a nechat je, aby si to „vyříkaly“ samy není dobrá praxe. Přesto se jedná o nejčastější chybu, a proto to tu rozebereme.
„Nejdřív na sebe první týden dost syčely a praly se, pak to další měsíc ustávalo a dneska se už docela tolerují.“, sděluje mi spokojeně majitelka kočky, u které jsme řešili „nevysvětlitelné“ čůrání mimo toaletu „bez příčiny“.
Někdy skutečně to, že se kočky přestávají prát, může znamenat, že se mění i jejich názor na sebe navzájem. A člověk si tak může říct, že seznamování vyšlo. Ale obvykle to tak v reálu není.
Co se z mého pohledu děje častěji je, že se kočky v důsledku neustálého napětí a konfliktů „vyčerpají“ a zvolí jinou, energeticky méně náročnou a bezpečnější strategii, než neustálý fyzický konflikt či fyzická gesta. Volně bych to přirovnala ke druhé světové a pak studené válce. Neznamená to, že zmizel negativní afekt koček, stále trvá a stále se v té situaci kočkám může špatně žít. A že to není toxická a zhoubná situace. Jen to není tak vidět.
Chyba č.3: Slepé následování návodu bez analýzy chování
Seznamování koček není jako vaření svíčkové. Nestačí ve správném pořadí přidat trošku toho a trošku tamtoho, aby Vám vylezla spokojená kočičí dvojice.
Je potřeba zajímat se o vnitřní procesy kočky – protože trénink, ale i seznamování má cílit právě na prožitky kočky. Nemá třeba smysl kočku krmit u sítě, za kterou je nová kočka, pokud ta původní nežere v klidu, poposedává, je snadno vyrušena, kontroluje druhou kočku… pak spíš vzbuzujete vnitřní konflikt.
Dovolím si nevědecky ilustrovat, co tím myslím, a vložím číče slova do úst:
„Mám hlad a tuhle kapsičku miluju, ale sakra… nejradši bych tu nebyla. On tak divně civí!“
Načasování všeho je pak také individuální.
Nestačí si prostě odškrtat všechny kroky a projít celým procesem za pouhý týden a čekat, že stihl proběhnout i tolik potřebný mentální posun v hlavě kočky. Ten posun neprobíhá v důsledku nějakého rituálu – naopak musíme tímto rituálem, chceme-li to tak nazvat, dosáhnout reálné změny. Tempo seznamování tedy určují kočky, málokdy to ale trvá jen týden nebo dva (čti spíš nikdy).
Možná se nyní škrábete na hlavě a říkáte si, jak tyhle věci sakra poznat. No, nedivím se Vám. Pokud nejste expertem na chování, máte to opravdu těžké.
Chyba č.4: Stačí síťka do dveří
Seznamování má fungovat tak, že druhou kočku vidíte jen v okamžiku, kdy dostáváte něco naprosto bombastického – třeba oblíbené pamlsky nebo konzervu. Hned jak zmizí toto „pozlátko“, zmizí z dohledu i druhá kočka (např. se zavřou dveře). Má se tedy vytvořit spojení, že „přítomnost té druhé kočky znamená něco skvělého“.
Vše se ale sesype, pokud toto v hlavě kočky nepobíhá (viz předchozí část), či pokud necháme druhou kočku na očích i bez tohoto pozlátka (např. necháme dveře otevřené). Ano, kočky se sice nepoperou (stále se na ně vztahují zákony fyziky a přes síť to prostě nejde), ale můžou na sebe celý den opakovaně či dokonce ustavičně třeba zírat, a těch pár minut krmení to skutečně nepřeklopí k lepšímu.
Zavřené dveře můžou být pro nějaké kočky skutečně „záhul“, a mnoho majitelů selže právě na tom, že se jejich kočky škrábáním dveří snaží do místnosti s novou kočičkou dostat. Ideálně své kočky trénujte předem, aby zavřené dveře zvládaly (jde to), pokud jste již v procesu seznamování, pak se obrňte trpělivostí a prostě nepovolte.
Chyba č.5: Syčení, prskání a vrčení je normální
Komunikace kočky pomocí syčení, ale i „facek“ packou je naprosto normální součástí repertoáru kočky. Jsou to nástroje nejvyšší potřeby. Ale v harmonickém vztahu, či alespoň v mírumilovné toleranci pro takové věci není důvod ani místo.
Nepodceňujte ani sílu řeči těla koček. I „pouhé“ zírání dokáže druhou kočku velmi rozrušit.
Chyba č.6: Bagatelizace a přehlížení komplikací
Člověk má přirozenou tendenci normalizovat to, co doma vidí často – a proto Vám takové věci jako občasné prohnání či syčení jako takový problém možná ani nepřijdou. Možná na to v tomto článku narážíte už poněkolikáté a říkáte si, že všechno moc řeším.
No ano, řeším. Řeším totiž u lidí a jejich koček právě takové potíže, které se nechaly zajít příliš daleko, a přesto začaly takto „nevinně“. A ano, skutečně mě velmi zajímá, co se kočkám lidově řečeno honí hlavou, i když to jejich lidi třeba vyloženě neobtěžuje…
Navíc i společnost kočičí konflikty obvykle považuje za pouze jakési vtipné „kočkování“. Ono to totiž nepůsobí tak nebezpečně, jako kdyby se mezi sebou „kočkovali“ třeba dva obří ovčáčtí psi.
Hádat se s Vámi a už vůbec s celou společnostní nebudu, jen zmíním revoluční myšlenku: V dobře ustaveném vztahu či dokonce hierarchii takové věci prostě nemají co dělat. Ani ve hře. U hry se nesyčí ani nevrčí.
Kočičí žebřík agrese popisuje řeč těla kočky a další projevy při situacích, kdy se necítí komfortně – třeba když na ni druhá kočka zírá, či když ji hladíme i když si to nepřeje. Ignorování těchto projevů může vést k eskalaci a fyzickému konfliktu.
Kočičí žebřík se můžete stáhnout tady. Třeba Vám pomůže se v situaci lépe zorientovat.
Co dělat, pokud jste kočky seznamovali – či ještě stále seznamujete – a něco takového se děje? Pokud chceme řešit již narušené vztahy mezi kočkami, pak na to nestačí pouze je nechat koexistovat „přes síť“ a čekat, že se díky absenci opakování fyzických konfliktů sama vyřeší. To je ale téma spíš na konzultaci než na jedno „mňauk“ v článku.
Smířlivý závěr
Na seminářích vždycky říkám, že v praxi je možné úplně všechno. Pokud máte jinou zkušenost a třeba právě Vám rychlé seznámení koček vyšlo, věřím tomu, a velmi děkuji, že jste si článek přečetli.
Pro ostatní: Potíže mezi kočkami sice většinou vyřešit jdou, není to ale nic jednoduchého, a proto si velmi cením toho, že tomu třeba takto společně předejdeme.
Pokud seznamování koček nechcete podcenit – a třeba byste na to rádi nebyli sami, můžete mrknout na mé poradenství. Jistě to zvládneme během úvodní konzultace.
Bc. Kateřina Štiblická, MSc.,
certifikovaná kočičí behavioristka