Co když se kočka bojí návštěv?

Dělají si z vás přátelé srandu, že máte doma kočičí paní Columbovou? Případně rovnou odmítají uvěřit, že nějakou kočku skutečně máte? To, že kočka nevítá každou návštěvu nemusí být hned „vada“. Potíž je, když se kočka chová úzkostlivě obecně…

Je normální, že kočka návštěvy nemusí?

To, že kočka nevítá každou návštěvu nemusí být hned „vada“. Z této perspektivy je v pořádku vzít si čas na rozmyšlenou a vzdálit se, pokud si kočka něčím není jistá. Stejně tak je okej, že když nechce, aby na ni někdo cizí sahal.

Málokomu dochází, že kočky a psi odlišují také rozdíly life-stylové, ne jen genetické.

Když to vezmeme obecně, tak kočky obvykle nemají takový luxus jako psi, co se socializace a zvykání na nové situace týče.

Možná proto mnoho koček nemá dobrou pověst. Přitom málokomu dojde, že v životě ani nedostaly šanci, aby to bylo jinak. Takže ano, to, že se kočka bojí návštěv je bohužel velmi časté.

Možná si teď říkáte, proč o tom tedy psát celý článek? Inu, čtěte dál.

Proč strach z návštěv nepodceňovat?

Možná bych se zeptala já Vás – co přesně myslíte tím, že kočka „nemusí“ návštěvy?

Myslíte tím to, že nezvládá dotyky nebo se bojí malých dětí? Že značkuje močí kabát Vaší tchýně? Nebo na návštěvníky jen z dálky kouká, ale blíž nepřijde? Či tím myslíte to, že je v úkrytu zalezlá i hodinu po odchodu a nedojde si ani na záchod?

Kočka se nemusí bát návštěv obecně, ale třeba jen těch hlučnějších či s malými dětmi. Není to tedy vždy o tom, že dané lidi nezná, můžou ji děsit i nové zvuky či pachy atp.

Jak vidíte, ve škatulce s názvem „Nemusí návštěvy“ jsou pohromadě různé problémy a jejich různé stupně a příčiny.

Vím, že je pro běžného kočkaře přirozenější problémy dělit dle jejich projevů. Třeba neochoty nechat se od návštěvy pomazlit. Já to však dělám jinak. (Zbytek této části přeskočte, pokud vás nezajímá, jak se na kočičí problémy dívá odborný behaviorista.)

Na každého kočičího klienta se dívám jako na unikátní bytost. Můj přístup je tedy ke každé kočce, ale i jejímu člověku, respektující a vždy individuální.

Zajímá mě totiž, co se v kontextu návštěvy děje – jaká je motivace kočky chovat se právě takto, a jak jí dané chování pomáhá motivaci naplnit.

👒 A teď si držte klobouky: Když řeším problém, ať už je to značkování nebo právě strach z návštěv, nezajímám se jen o tu jednu problematickou situaci (klasicky to, co trápí majitele). Dívám se na celý obrázek – tedy na historii i současnost zvířete, dívám se na veškeré další situace, které mohou vznikat v souladu se stejnou emocí, a vlastně… vlastně na to jdu stejně jako veterinář, když tvoří a vyřazuje diferenciální diagnózy.

Kdybych na vás ale v článcích mluvila takhle, nikam by to nevedlo, že? Proto se vraťme do vaší reality a proberme, jak to s návštěvami je. Avšak to, že je nelibá reakce na návštěvu možná jen jeden symptom, tak to prosím nezapomeňte.

„Ale ona je prostě taková…“ – no a co když má „jen“ problém?

Schovávání se je častou reakcí na stres. Spousta lidí stres koček bagatelizuje – avšak to, že je schovaná neznamená, že je v klidu, a že by si to nezasloužilo řešení.

Pokud jste dočetli předchozí část do konce, máte výhodu. Tušíte již totiž, že zvláště pokud kočka reaguje úprkem a schováním se na návštěvy obecně a dlouhodobě, pak to zpravidla nebývá jediný problém, který kočku trápí. V rychlosti mě napadá třeba strach z hluku, separační potíže, močení mimo toaletu.

Jsou ale i méně viditelné projevy stejného problému, vyberme si třeba úzkost. Pokud za podivným chováním kočky během návštěvy stojí právě úzkost, tak ta se může projevit i jinde. Kočka se může bát např.:

  • hlasů na chodbě či jiných, nepříliš hlasité zvuky, které můžou a nemusí vést k příchodu návštěvy
  • nejasných situací, které sice nemusí být děsivé, ale kočka si podvědomě vybere, že děsivé jsou (např. nová vůně na WC, malá změna denní rutiny atp.)
  • nebo dokonce čehokoli nového (existuje i strach z „novosti“, a vídáme ho zejm. u velmi úzkostlivých zvířat či zvířat žijících dlouhá léta v opravdu neměnném prostředí)

Ve zkratce – nemá smysl řešit jeden symptom (= strach z návštěv), když je problém nejspíš rozlezlý po celém životě kočky.

Je to, že se bojí návštěv, pro kočku rizikové?

Může být.

Některá zvířat ve svém úkrytu během delších návštěv setrvávají celé hodiny i přesto, že potřebují pít či si dojít na záchod. Protože se prostě bojí.

Z toho pak můžou plynout fyzické potíže a potenciálně i delší psychické následky, jestliže se kočka není schopna se situací vypořádat. Takže ano, i strach z návštěv si zaslouží terapii.

Ano, i kočky mají rozdílné temperamenty (jak je to ostatně zkušeným kočkařům jasné). Temperament může ovlivnit i vítání návštěv – úzkostné zvíře může mít tendenci se jim spíš vyhýbat.

Co když se chová hned po odchodu návštěvy normálně?

Když navážeme na předchozí – tak bych se zeptala, zda je to okej, když se kočka vlastně několik hodin v kuse necítí komfortně ve vlastním domově (=teritoriu)? A když třeba několik hodin nepije, nekrmí se a zadržuje moč? Je to pak v pořádku, když se po odchodu návštěvy hned srovná?

Za mě to okej není.

Než si na to ale odpovíte vy, doplním, že behaviorální zklidnění (kdy kočka vypadá v klidu, chová se klidně) nemusí vždycky dokonale kopírovat i mentální zklidnění (to, co není vidět). Pokud nejste telepat, pak opravdu nevíte, zda se kočka „vnitřně“ ze stresu oklepala tak rychle jak myslíte.

Pokud Vás téma behaviorálního vs mentálního přizpůsobení zajímá více, sledujte moji facebookovou stránku Kočičí polepšovna Kateřiny Štiblické. Podobná moudra tam sdílím často. 😉

Co ale dělat, když čekáte návštěvu za chvíli?

Někdy se návštěvám nejde vyhnout, případně se jich vzdát nechcete. A na terapii už třeba není čas (či chuť). Není proto náhodou, že tento článek píšu těsně před Vánoci.

Mnoho koček si ideální skrýš najde samo. Přesto jí zkuste zpřístupnit i místa, která by se jí mohla zamlouvat – skříně s oblečením jsou zejména oblíbené. Pokud Vám vadí chlupy na oblečení, pak jej zakryjte např. dečkou.

Proto si řekneme, jak kočičce na poslední chvíli aspoň trošku ulevit:

  • Omezte počet návštěv a zkraťte je. Je kupříkladu velký rozdíl nenapít se hodinu a 5 hodin!
  • Poskytněte kočce klidnou místnost se vším potřebným (od krmiva, hraček až po pelíšky). Do této místnosti by návštěvníci neměli nakukovat či kočičku hledat a chtít pomazlit.
  • Pokud kočka reaguje na konkrétní osoby či věkové skupiny (děti), zkuste se takovým návštěvám vyhnout – a třeba za nimi vyrazte vy.
  • Poučte návštěvníky, jak se (ne)mají chovat. Viz další část. Shrňme tak, že nejdou do cirkusu, kde bude kočka poslouchat na povel, a pokud vás mají rádi, budou respektovat i vaši kočku.

Vychovaný versus otravný návštěvník (z pohledu kočky)

Charakteristikou mojí práce jsou návštěvy koček, které nejsou vždy přátelské, či jsou třeba úzkostné a návštěvy se jim nezamlouvají. Případně si oblíbí jen některé lidi a ostatních se bojí, či mají prokazatelnou historii agrese.

Musím si tedy dávat velký pozor na to, jak se chovám.

To, že za mnou kočky v 99.9 % přijdou – a nenapadnou mě, a to ani ty agresivní – není náhoda.

Ráda se chlubím tím, že za mnou kočičky v 99.99 % přijdou. Ne, není to tím, že bych měla nadpřirozené schopnosti. Je to proto, že když přijdu za kočičím klientem, tak:

  • si hned dřepnu, abych zmenšila svoji velikost (a zároveň si nesedám, abych se dokázala rychle napřímit v případě útoku)
  • ačkoli se s klienty vítám, nedělám velká gesta rukami, ani nemluvím nahlas
  • na kočku nezírám ani se k ní nesnažím přiblížit – nechávám naprosto na kočce, zda se za mnou vydá
  • pokud mě kočka očichává, nehladím ji – s dotyky tedy nespěchám, dokonce ani když se ke mě lísá, protože očichávání a „ojíždění“ bradičkou nemusí být vždycky výzva ke kontaktu, ale spíše značkování a průzkum
  • nesnažím se posouvat osobní hranice kočky – ne, na tom, že kočku začnete okamžitě hladit a zvedat a takto testovat její trpělivost není nic úctyhodného a cool
  • myju si ruce – nejen kvůli hygieně, ale také proto, abych se „navoněla“ místním mýdlem
  • jsem předvídatelná – např. neměním uprostřed kroku směry
  • zprvu mluvím tiše, zejména, patří-li má slova kočce
  • pokud nejsem u agresivní kočičky, ráda si také sedám na zem – jsem zase o něco menší, zároveň se tím (možná) odlišuji od spousty jiných návštěv a kočky to zaujme…

Věřím však, že se jedná o věci čistě intuitivní alespoň pro člověka, který se se zvířaty setkává často.

Na některých veterinárních klinikách používají Feliway Friends, kdy si jednoduše trošku roztoku z difuzéru natřou na ruce. Kočky pak bývají přátelštějští a uvolněnější. Nemělo by to být nijak rizikové pro kočku ani pro člověka, výrobce však tento způsob použití neuvádí, takže tak činíte na vlastní odpovědnost.
Kočičí feromony tohoto typu (frakce F4) se používají např. při seznamování koček – pomáhají totiž budovat skupinový (společný) pach. Více se o feromonech – včetně toho, kdy je doporučuji a kdy ne – dočtete v tomto článku.

Nezlehčujte rizika pro návštěvu

V předchozí části sdílím „triky“, jak se jako návštěva chovat. Neznamená to však, že si odškrtáte můj seznam a návštěvě nic nehrozí, anebo že si kočka takto návštěvu jistojistě zamiluje.

Když jsem na sociální sítě hodila tuto fotku s otázkou, zda by si lidé tuto kočičku s klidem pohladili, většina naštěstí napsala že ne. Přesto i dlouholetí kočkaři na tom se čtením řeči těla nebývají úplně nejlépe. Co si tedy zdarma doplnit vzdělání v materiálech ke stažení?

Pravdou je, že kočičí agrese je ve společnosti a tedy i v médiích bagatelizována. Pokud se o ní tedy vůbec mluví, že? Chápu, že když velký pes pokouše dítě, je to větší humbuk, než když ho kočka „jen“ škrábne. Ale vězte, že kočičí agrese je také problém a velký. Co když kočka škrábne návštěvu do oka? Nebo pokouše dítě na obličeji? Jde to na Vaše triko. Myslete na to, než si domů návštěvu pozvete. A ideálně to odborně řešte.

Co rozhodně nedělat? Nelámat to přes koleno!

Když má chovatel doma koťátka, snaží se o jejich socializaci v rámci tzv. senzitivní periody. Je to doba, kdy se koťátko učí nové věci, lidsky řečeno si dělá názor na svět a poznává ho. I tam je velmi důležité, aby první seznámení s různými typy lidí proběhlo příjemně. Pro spoustu z vás již toto relevantní není. Máte doma kočku, která již na svět – a zejména pak na návštěvy – názor má.

Kotě je naprogramováno na rychlé učení, co se třeba dotyků týče. Nepodceňujme ale snahu starších koček přizpůsobit se prostředí a životu. I starší kočka se snaží žít v pohodě a míru. I starší kočku toho můžeme spoustu naučit.

Možná Vás díky mému úvodu napadlo, že bude řešením prostě začít zvát návštěvy častěji, aby tedy kočka načerpala zkušenosti. Proč to není pro každou kočku? Vybereme si pro ilustraci extrémní příklad:

Termín flooding v tréninkové hantýrce znamená „zahlcení“ nebo „přehlcení“ podnětem, který zvíře špatně snáší, s tím, že se tělo i mysl vyčerpá, podvolí (uff, tohle mi extra hýbe žlučí), a nakonec se zrelaxuje, protože prostě nemá jinou možnost. A že zvířeti na základě opakování docvakne, že se není čeho bát. Je to jako kdyby Vás někdo házel do akvária s pavouky a tím chtěl léčit Vaši fóbii. Ve skutečnosti se místo ztráty strachu stane spíš to, že se budete bát ještě víc, či najdete alternativní cestu, jak si pomoci (např. zaútočíte na lidi, kteří Vás tam zavírají atp.).

Neočekávám, že byste svoji kočku zavírali do malé místnosti s cizími lidmi. Přesto pouhá opakovaná expozice tomu, čeho se bojí, nejspíš nebude fungovat ani v případě zmíněných častějších návštěv. Opakování totiž není klíčem k úspěchu. Tím je práce s tím, co se děje kočce v hlavě.

Očichání ruky není automaticky pozvánka k mazlení.

Proto není dobrý nápad:

  • pouze zvát lidi častěji
  • nutit ji snášet dotyky cizích lidí
  • bránit ji v odchodu z místnosti či jí „zacpávat“ skrýše pod postelí
  • brát ji do náručí a držet ji, aby si ji návštěva mohla pohladit
  • či vyzývat návštěvu, aby si ji pohladila, když kočka zjevně nechce.

Může pomoci psycholog?

Pokud je jejím problémem skutečně návštěva samotná, mohl by zabrat trénink kočky. Pokud je problém širší, budete muset řešit to, co se děje „v kočce“ obecně. Jak obecně přistupuje k životu, a vybavit jí zkušenostmi a nástroji, aby se s ním byla schopná lépe popasovat.

S tím vším Vám kočičí psycholog/behaviorista může pomoci.

Pokud se Vám můj styl uvažování nad problémem zamlouvá, můžu to být i já osobně.
Viz poradenství.

Co si z článku odnést?

  • Není dobré kočku nutit do kontaktu s návštěvou.
  • Pokud kočka nesnáší návštěvy dobře dlouhodobě, je čas zamyslet se nad tím, proč. Může to být jen symptom širšího problému, třeba úzkosti.
  • Je v pořádku a dokonce žádoucí návštěvy požádat, aby se ke kočce chovali s respektem.
  • Je v pořádku návštěvy obecně omezit, pokud kočce nedělají dobře.

Bc. Kateřina Štiblická, MSc.,
vystudovaná kočičí behavioristka

Co když se kočka bojí návštěv?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přesunout se na začátek