„No a kdy jí dáš pryč?“, zeptala se prý maminka mé těhotné klientky. Ačkoli se doba naštěstí posouvá a víme, že se koček při příchodu miminka zbavovat nemusíme, neznamená to, že sžívání miminka a kočky vždycky probíhá hladce. A že to nevyžaduje důkladnou přípravu.
Než začnete číst, měli byste vědět, že v článku zmiňuji citlivé téma agrese vůči dětem.
Kočka skutečně je velmi přizpůsobivé zvíře, což říkám kudy chodím. A krásné na nich je, že mají tendenci se problémům vyhýbat. Ale…
Běžně navštěvuji domácnosti s „problémovými“ kočkami, které však nejsou problémové cíleně, jen postupně vyčerpaly všechny možnosti, jak se s novou situací vypořádat, vyčerpaly samy sebe fyzicky a psychicky, a až pak se dopustily „problému“ – třeba začaly značkovat či uplatňovat agresi.
Nelze se totiž donekonečna přizpůsobovat nad rámec vlastních sil.
Přesto na sociálních sítích – ale třeba i v kolektivu maminek – řeší seznamování kočky a miminka, obvykle uslyšíte:
„Však ona si zvykne, když bude muset.“
nebo
„Nikdy by dítěti neublížila, navíc bude chápat, že je to NAŠE dítě…“
Vím, že vám podobná vyjádření, ale i četné zkušenosti ostatních slibují, že všechno proběhne hladce i u vás. A třeba jo.
V životě je ale jenom málo věcí zadarmo. A jestliže pracujeme s živými tvory – v tomto případě s dětmi a kočkami – člověk musí myslet čtyři kroky napřed. Vybírám proto záměrně 4 aspekty, které bychom měli zvážit ideálně ještě na začátku těhotenství.
Co dělá bolest se vztahy? O té nudné preventivce…
Když vás něco bolí nebo cítíte jinou nepohodu, logicky máte menší kapacitu navazovat vztahy a snášet změny. A my přitom potřebujeme, aby byla kočička v klidu a její psychické rezervoáry doslova přetékaly!
Někdy s nadsázkou říkám, že jsou kočky vždycky 100% zdravé, dokud je člověk prozkoumá blíže.
Evergreenem jsou třeba kočky, jejichž vztahy s okolím se „bez důvodu“ horší, anebo zaujímají zvláštní pózy na toaletě, ačkoli v krvi ani v moči pan doktor nic nenašel. A problém se ukáže třeba až na rentgenu. Ono se totiž všechno z krve a moči nepozná.
Více se o vlivu bolesti na chování (a to i o méně známých, přesto důležitých principech) dočtete v tomto článku.
Veterinář nejsem, za sebe tvrdím, že investice do opravdu podrobné preventivní prohlídky – vedené po stylu doktora House – jsou dobře investované peníze. Mnohdy člověk odhalí počínající problém anebo i problém starý, který může konečně vyřešit… aby se z tohoto komára po porodu nestal pořádně napitý velbloud.
📌 Případ z praxe:
Sedmiletý kocourek Toníček byl dle majitelů zdravá kočka. Byl vitální, měl skvělý apetit, nikdy se neohnal. Skákal do výšky jako divý, a až na to, že občas čůral ve stoje majitelé nepozorovali nic zvláštního. Po příchodu majitelky z porodnice sice nebyl nadšený z pláče, který miminko s kolikou vydávalo opravdu často, ale zvládal to.
Problém nastal v okamžiku, kdy se malý začal více hýbat – a přirozeně jej kocourek velmi zajímal. Chlapeček se jako normální přátelské dítě, ale říkejte to kočce! I toto ale kocourek dle majitelů na začátku zvládal s grácií – když třeba někde ležel a spal a malý za ním přišel a dotýkal se ho, prostě se sebral a odešel.
Jak se ale podobné situace děly častěji a častěji, a kocourek tedy vstával a odcházel mnohokrát denně, začali si všímat, že se po chlapečkovi občas ožene. Když pak jednou maminka našla na hošíkově tváři stroupek, začali hledat pomoc.
Nejdříve jsem je poslala na veterinu, kde se zjistilo, že má kocourek degenerativní poškození kyčelních kloubů. A každé zvednutí se kvůli chlapečkovi tak muselo pekelně bolet… navíc když ležíte, klouby ještě více ztuhnou, a následné rychlé vztyčení se pak bolí o to víc.
Proto se vyplatí preventivní prohlídka. Protože by to na kocourkovi předem nikdo nepoznal. A protože tento problém ani nemusel vzniknout…
Více se o tématu „zvláštních“ poloh při močení dočtete v tomto článku, a také v již zmíněném článku o souvislosti bolesti a chování.
Strach a frustrace mohou vést k agresi
Úzkost kočka může snadno prožívat, má-li pocit, že nemůže naplňovat všechny své potřeby jako dříve. Může ji děsit pláč dítěte. Může být, lidsky řečeno, rozhozená z toho, že na ni její majitelka nemá tolik času. Může mít strach z dotyků a řádění dítěte. A pokud se s něčím dlouhodobě nemůžete popasovat, může to ve vás pak vyvolat frustraci. Právě tyto dva afektivní systémy příchod miminka může podráždit. A někdy můžou vyvrcholit v agresi.
📌 Případ z praxe:
Dvouletá Líza byla vždy velmi kontaktní a bezproblémová kočička.
Líza nejdříve nové miminko obcházela a přišla jej očichat jen když spalo. Když se však z miminka stalo batole, Líza náhle ztratila kontrolu nad prostorem – nemohla se kupříkladu v klidu najíst a nemohla si dojít na záchod, aniž by hrozilo, že se za ní pohrne dítě. Skončilo to tak, že seděla v úzké chodbě, a kdykoli se dítě batolilo jejím směrem, snažila se ho seknout.
Mohlo by to vypadat, že vám teď věštím agresi kočky vůči dítěti.
Agrese je ale něco, co se nemusí odehrávat často a houfně, aby to na někom mohlo zanechat následky. Jelikož jsou děti menšího vzrůstu než průměrný dospělý, je také větší šance, že se kočka „trefí“ do očí či na krk (2), zároveň se kočky vztahují a také chovají k dospělým trošku jinak než k dětem, které jim ještě často tolik nerozumí… (3)
Přesto zůstává faktem, že většina koček, které se dopustí fyzického náznaku až útoku vůči dítěti jedná v sebeobraně. A rozhodně to nedělá většina koček (2, 3)!
Kojenec versus předškolák – úplně jiná výzva!
Děti mají takovou zajímavou vlastnost – rostou a vyvíjí se.
Během několika let mnohokrát změní velikost oblečení a bot, a jejich chování i potřeby se také skokově změní. Ze „statického“ miminka, které zůstane tam kde ho necháte, se stane „mobilní“ divočák, který ovládne podlahu (která třeba doposud patřila spíše kočce).
Neplatí tedy, že mají kočky potíže jen s přítomností novorozence.
I když je tedy dobrou zprávou, že kočičce nevadí pláč miminka, můžeme si být jisti, že nenastane problém, jakmile se z dítěte stane akční předškolák? Proto je třeba plánovat hodně dopředu.
Problémové chování po porodu nedořešíte
„Já vím, že to není úplně okej, ale věřím, že to vůči dítěti neudělá.“, odmítá mé služby již za 14 dní nastávající maminka. Potýká se s agresí kočky, která byla zacílena přímo na ni – kočka jí skákala na hlavu a drápala a kousala ji do krku a do rukou.
Odkládání problémů je lidské. Když se navíc těšíte na miminko, můžou vám některé potíže připadat méně významné. Nemusíte třeba nadále dávat takovou váhu tomu, že si číča občas zajde mimo záchod, nebo Vám až tolik nevadí, že vás občas v noci kousne do nohy (abych vybrala něco méně bizarního než původní příklad).
Problémové chování koček je ale skutečně problém. Zvlášť chystáme-li se do domácnosti přivést bezbranné miminko. V každé domácnosti to proběhne trošku jinak, ale v zásadě může tato změna kočku ještě více vychýlit z rovnováhy. Anebo může být některé chování pro dítě přímo rizikové. Schválně si udělejte testík na obrázku níže, a zjistěte, zda by bylo na čem pracovat i u Vaší kočky:
Prošli jste, anebo je třeba něco vyřešit?
Spánkový deficit, fyzické změny a zvykání si na novou roli úplně nenahrává tomu, že věnujete volný čas řešení kočičího problému.
Ideální čas řešit jakékoli problémové chování je tedy minimálně několik měsíců před porodem, aby byl na vše čas (protože behaviorální změny čas obvykle zaberou).
A kdy s přípravou začít?
Nastávajícím maminkám a tatínkům, kteří se o pohodu své kočky chtějí zasadit předem, tleskám. Ideální je maximum překážek překonat ještě během těhotenství.
Jednak proto, že řešení problémového chování kočky může zabrat týdny až měsíce (viz další části článku), ale hlavně proto, že po narození dítěte nebudete vědět, kde vám hlava stojí – a třeba loužička mimo toaletu či nepříjemné reakce kočky dokáží o to více potrápit.
Proto své klientky instruuji, aby se mi ozvali hned poté, co zjistí, že jsou „v tom“.
Co vlastně myslím tou „přípravou“?
Podrobný výpis plánů ale není cílem tohoto článku. Takže jen pro přehled:
- Přizpůsobení prostředí
Bude mít miminko vlastní pokojíček, a nechcete, aby jej kočka navštěvovala? Či nechcete, aby mu spala v postýlce? Pak toto vyžadujte již nyní. Pokud je také potřeba přesunout kočičí toaletu či kočičí misky z dosahu budoucího batolete, udělejte to také hned. - Změny v rutině
Budete stíhat kočku krmit syrovým masem 3x denně jako doposud, nebo raději přejdete na granule? Nepřejete si, aby s vámi kočka v noci spala v posteli? Chovejte se již nyní, jako kdyby u vás již dítě bylo, alespoň co se týče péče o kočku. - Dejte kočce prostor
Kočka by také měla mít šanci utéct ze situace, která jí není příjemná, a bez vyrušování si odpočinout. Kupříkladu na poličce, v pelíšku ve skříni či v krabici. Na těchto místech kočku zásadně jinak nerušte. Nemělo by ji tam rušit ani dítě. - Trénink
Zvládá dětský pláč? Zvládá být chvíli zavřená v místnosti? - VYŘEŠTE BEHAVIORÁLNÍ POTÍŽE PŘEDEM
Jsem člověk, který řeší problémové chování koček. Snad mi tedy odpustíte, že dávám velkou váhu právě vyřešení behaviorálních problémů předtím než miminko „dorazí“.
I kdybyste si neodnesli nic jiného…
… zapamatujte si alespoň toto:
Příprava kočky na miminko je především o práci s vnitřním nastavením kočky tak, aby příchodem miminka nebyla narušena její pohoda. Takto šanci, že vše proběhne hladce, výrazně zvýšíte, a tím i vlastní spokojenost a klid.
Ano, vztahy (ale i problémy) jsou tvořeny řadou důležitých maličkostí. Jistěže ani s nejlepší přípravou nemáte nikdy jistotu. Je to ale něco, co můžete ovlivnit, a to je myslím skvělé!
Připadá Vám, že to moc hrotím?
Osobně mi nepřijde přehnané řešit, zda se má moje kočka dobře, a zda je na výzvy připravená. Zajímá mě to dokonce i v okamžiku, kdy nedělá problémy…
Proto cílím na čtenáře, kteří o světě přemýšlejí podobně. Kteří si uvědomují, že je třeba se o pohodu kočky zajímat nejen v okamžiku, kdy dělá problémy. Kteří se zamýšlí nad tím, co by mohlo problémy způsobit, a neřeší jen to co hoří.
Zbytek čtenářů neovlivním – a vím to! A samozřejmě dodávám, že chování Vaší kočky je vaše odpovědnost – článek má pouze informační hodnotu, není to terapeutický plán…
Zdroje:
- Casey, R. A.; Bradshaw, J. W. S. The effects of additional socialisation for kittens in a rescue centre on their behaviour and suitability as a pet. Applied Animal Behaviour Science 2008, 114 (1-2), 196–205.
- Palacio, J.; León-Artozqui, M.; Pastor-Villalba, E.; Carrera-Martín, F.; García-Belenguer, S. Incidence of and risk factors for cat bites: a first step in prevention and treatment of feline aggression. Journal of Feline Medicine and Surgery 2007, 9, 188–195.
- Hart, L. A.; Hart, B. L.; Thigpen, A. P.; Willits, N. H.; Lyons, L. A.; Hundenski, S. Compatibility of Cats With Children in the Family. Frontiers in Veterinary Science 2018, 5 (278).
Bc. Kateřina Štiblická, MSc.,
kočičí behavioristka