Je velká škoda, že lidé obvykle to, zda jejich kočka náhodou nemá krmení koček tolik neřeší. Zkusím proto pasivní agresivitu a napíšu, že ačkoli tento článek jistě nebude nejčtenější, uložím si ho zde pro své klienty – až budeme řešit potíže, kterým se možná dalo předejít, přijde vhod.
Krmíme kočky u sebe, aby se opět spřátelily?
„Krmení přes síť“ či rovnou s hlavami u sebe. Najdete spoustu modifikací procesu, kterým se lidé snaží otestovat či vyřešit vztahy koček – zejména intenzivní agresi.
Pokud se to dělá správně a je to na místě, krmení skutečně může posloužit jako nástroj ke změně názoru na druhou kočku. Funguje však jen v případě, že je na vině strach – proces postupného přibližování a současného krmení totiž v podstatě zahrnuje desenzitaci a kontrapodmiňování:
Kočka je vystavena jen snesitelné míře potenciálního či reálného stresoru (druhé kočce), a vždy když se tak stane, prožije také něco pozitivního. Velmi zrychleně řečeno si tak může pozitivní prožitky spárovat s druhou kočkou.
Mohla bych vyrukovat s odbornými termíny a podrobnými popisy, ale takto je to myslím všem jasné.
Co když ale v druhé kočce nevidí něco děsivého, ale prostě jí baví prohánět ji jako kořist po domě? Nebo co když jí prostě frustruje, že druhá kočka trůní na záchodě (pocitově) 24/7? Tam je třeba zvolit jiný postup.
I když trefíte diagnózu, je třeba vědět jak na to. Jakou mezi kočkami zvolit vzdálenost? Jaké pamlsky mají kočky rády a není lepší zvolit hru? Jak předejít rizikům, jak rychle/pomalu pokračovat, jak poznat, že se daří a kdy je to celé zbytečné? Na tyto otázky neexistuje žádný zázračný klíč či recept. Každá situace je jiná. Skutečně je to delikátní proces a nenazývám jej královskou disciplínou 👑 jen tak, a pokud si necháte pomoci, nejedná se o vyhozené peníze.
Ne každý však můj názor sdílí, či si chce nejdříve vše vyzkoušet sám.
Když pak lidé přicházejí s již rozjetými potížemi, často mi říkají, že se kočky můžou chtít doslova zabít, ale jakmile jim dají jídlo do jedné misky, problémy jsou na chvíli fuč a zavládne mír… a že tedy celá situace přeci nemůže být až tak špatná.
Schopnost prioritizovat a uzpůsobovat své jednání dle okolností není vlastní jen lidem!
Tyto momenty však nejsou důkazy lepšícího se vztahu mezi kočkami.
Kočky prostě blízkou přítomnost druhé prostě z donucení „zkousnou“, protože jsou silněji motivovány k jiné činnosti, než k vyrovnávání účtů. Tento postup navíc nedoporučuji. Kočky v těchto okamžicích sice skutečně behaviorálně působí jako klidné, mysl a fyziologie však stále můžou bít na poplach. A když opomeneme, že se to tedy zcela míjí terapeutickým účinkem, jíst se má v klidu.
Kočky dojížděčky
„Matylda vždycky dojí dřív než Jonášek. No a když odejde, tak to po ní Jonáš dojede. Nemyslím si, že je to problém – vždyť sama odešla, ne?“ nebo „Dám kočkám do misek, chvilku papkaj, ale pak začnou hrát škatulata hejbejte se.“
I když tyto situace nemusí vypadat jako katastrofa, v hlavě se mi automaticky rozsvěcí výstražné světýlko. Kočka totiž od přírody nepotřebuje ke konzumaci asistenci jiné kočky. Jsou to solitérní jedlíci, a pokud je někdo od jídla ruší či rovnou vyhání, je to problém.
V případě Matyldy to pak může být trošku matoucí – když odchází, tak už přeci ztratila zájem, ne? Popravdě se děje spíš to, že opakovaně zažila vyhnání od jídla a nyní již raději odchází s předstihem. Neznamená to, že se jí to líbí. V obou těchto situacích by se tedy vyplatilo kočky nechat jíst v klidu.
Pica: nebezpečné chutě a závislosti
Vraťme se zde ještě k Matyldě. Nebyla jsem k Vám v předchozím odstavci úplně upřímná – byl tam ještě jeden aspekt, který jste nevěděli. Matylda se sice ze zjevných důvodů nemohla projevit jako nadšený jedlík kočičích kapsiček, doháněla to však požíráním štětiček do uší.
Některé kočky zase zbožňují vlnu, bavlnu či plastové tašky. Nemusí je přímo požírat, stačí ocucávání, žužlání či olizování, abychom mohli tvrdit, že trpí picou.
O pice mluví podrobněji článek Pica – když kočka žere, co nemá
Kromě touhy zahnat hlad může kočky k podobnému nebezpečnému chování vést frustrace či sociální izolace.
Zažila jsem ji například u kocourka, jehož majitelka byla velmi zaměstnaná a doma netrávila téměř žádný čas. S druhou kočkou to úplně neklapalo…
Případně se může jednat o požitkářství až závislost. Možná jste viděli takové ty šokující realityshow, kde lidé staví na odiv svoji závislost na pojídání tuhého deodorantu a podobně (uff). Někdy jde „jen“ o špatné složení stravy či o zdravotní problém.
Pica je nebezpečná. Kočku může stát zdraví či dokonce život (může se nestravitelným materiálem ucpat či otrávit), případně může ztratit domov (zvláště konzumuje-li drahé položky). Je to také jeden s mnoha problémů, který se sice řeší obtížně, ale stojí za to se o to alespoň pokusit.
Co s dietáři?
Možná jste si právě od veterináře přinesli speciální krmivo pro kočku s ledvinovou dietou. Či chcete kotěti zabránit v zobání dospěláckých granulí. Tyto situace nás můžou velmi potrápit, protože jak tomu často bývá, kočky se nežinýrují a rády ochutnají kde co.
Přesto se někdy lidé ošívají, když doporučím kočičí krmítka na čip. Ano, jsou dražší. Pokud však nechcete riskovat, jedná se za mě o nejelegantnější řešení. A doufám, že si tohle nějaký výrobce přečte a zaplatí mi za reklamu.
Pokud se obáváte toho, že kočka nesnese obojek, doporučuji jít na procházku a prohlídnout si místní psi. Spousta z nich z náhubku či obojku taky nadšená nebyla, pomocí tréningu se na to však dá vyzrát! Pokud byste si nevěděli rady, můžeme se na to podívat spolu.
Jak apetit reaguje na dlouhodobý stres? 😨
Už jste někdy byli nervózní z pracovního pohovoru tak, že jste neměli chuť na snídani? Anebo jste zažili různé… ehm, zažívací patálie? A večer jste pak snědli i jídlo na druhý den?
Apetit lidí i koček ovlivňují zejména glukokortikoidy – zvyšující chuť k jídlu – a adrenokortikotropní hormon (zkr. CRH), který reguluje hladinu zmíněných glukokortikoidů a sám o sobě snižuje chuť k jídlu. Zatímco CRH má účinek silnější, glukokortikoidy se zase můžou pyšnit delším účinkem.
Je to pak právě CRH, který zaplaví tělíčko kočky při akutním stresu, čímž potlačí její chuť k jídlu. Ačkoli se může zdát, že kočce provádí medvědí službu, myslí to dobře. Když Vás totiž například honí divočák, je zbytečné starat se o to, zda jste dobře vyživeni – hlavní je přežít. Jakmile je nebezpečí fuč a CRH zmizí ze systému, přichází šance glukokortikoidů ukázat co dokáží. Zvýší kočce apetit, aby dohnala energetické ztráty.
Život některých koček však nebývá naplněn pouze radostí jen příležitostně přetínanou akutními stresy. Bohužel.
Za obezitou koček může stát i stres!
Některé kočky jsou vystaveny stresíkům opakovaně. A i když by se mohlo zdát, že být třeba několikrát za den polekána jinou kočkou není škodlivé (protože se to přeci neděje neustále, jen občas a pak má zase klid), opak je pravdou. A někdy to poznáme právě na apetitu. V důsledku vyplavení CRH se chuť na jídlo v reakci na úlek krátkodobě sníží, a glukokortikoidy ji poté opět navýší. Protože glukokortikoidy fungují déle, kočka se pak při soustavném opakování stresu krmí více. Ano, někdy to poznáte i na váze.
Jestliže však kočka žije v neustávajícím chronickém stresu, kdy od něj nemá pauzu, apetit se může snížit. CRH je totiž vyplavován opakovaně, a jeho silnější účinek chuť k jídlu omezí.
Toto je také důvodem, proč se ptám i na apetit koček, i když neřešíme přímo problém s příjmem potravy. Majitelé koček si však obvykle změn v chuti k jídlu sami nevšimnou, není to zkrátka věc, které věnujeme pozornost, když nemusíme. Což je škoda.
Pokud Vaše kočka hltá, kočičí hlavolamy můžou být řešením. Příručku naleznete zde.
Kočičí anorexie 🦴
Anorexia nervosa je profláknutá jako civilizační a především lidská choroba. Avšak stav, kdy jedinec odmítá potravu, nemusí nastat „jen“ u lidí.
Mnoho koček při cestování nejen odmítá stravu – některé se i pokálí či pozvrací. Strach a další nepříjemnosti s cestováním však lze řešit. Předem.
U koček může odmítání potravy trvat od několika hodin po velmi dlouhou dobu.
Příčinou bývá emoční či fyzický stres (proto doufám, že jste nepřeskočili předchozí část). Potravu odmítají třeba během cestování či bezprostředně po změně prostředí (typicky příchod do nové domácnosti). Na vině můžou být samozřejmě i fyzické potíže (intenzivní bolest zubů ale i ztráta čichu atp.).
Vzhledem k závažnosti to není věc, kterou byste měli řešit doma sami, vzhledem k rizikům pro zdraví i pohodu kočky. Hladovění kočkám neprospívá a je třeba řešit to, co problém způsobuje.
O tom, jak reagovat na nezvyklá chování kočičky těsně po adopci se dočtete v tomto článku.
Bc. Kateřina Štiblická, MSc.