Venku hřmí a slejvák s divokým větrem bičuje stěny stanu, ze kterého se postupně stal hotový bazén – navíc se nám zasekl zip u vchodu. Bouřka nás, tři malé děti, překvapila uprostřed noci. Najednou se mi kokršpaněl Jogín, který vždy nocoval s námi, začal nekompromisně rvát do náručí a schovávat mi hlavu do podpaží. Byl velmi urputný. Nechápala jsem proč. V tom jsme to mezi hřmotem a lomozem počasí uslyšeli taky – něco šíleně zapraskalo a hned poté se na náš stan zřítila větev staleté lípy. Bohunka, tehdy 9 letá holčička, spadlou větev podpírala všemi silami, abychom mohli bezpečně vylézt a zachránit se. Píše se rok 2003 a Kadaní se právě prohnala větrná tromba.
⛅ Založeno na vašich zkušenostech
Tromba, kterou jsem zažila jako malé dítě mi do duše vepsala trvalou vzpomínku. Nejděsivější na celé věci byl právě strach pejska – dodnes z toho mám husinu, dodatečně mě také děsí pomyšlení, že nám těžká větev mohla zlomit vaz.
Když jsem proto v noci 24. 6. zjistila, že červnové záběry roztrhaných budov nepochází z válečné oblasti, ale z mojí milované Moravy, byla jsem v šoku. Hned druhý den jsem založila krizovou linku pro majitele koček, protože jsem tušila, s kolika akutními potížemi se budou asi potýkat. Nyní je to méně než 24 hodin od této příšerné události, a ráda bych vše alespoň narychlo zrevidovala a uvedla zkušenosti majitelů koček do kontextu toho, co o chování koček víme. To, co se stalo, je pro nás všechny bezesporu traumatizující záležitostí. Nechci však nechat tyto zkušenosti zapadnout, naopak je využijme pro pomoc kočkám v budoucnu.
Příběhy využité v článku byly anonymizovány a jejich zveřejnění bylo odsouhlaseno. Moc mým klientům i dalším lidem, kteří svolili se zveřejněním zkušeností, děkuji!
⛅ Kouzlo nouzové medikace
„Moje kočka se doslova splašila. Nedokážu do ní dostat jídlo ani vodu, prostě jen leží a rychle dýchá. Nevím, co mám dělat.“, volá paní z Hodonínska, která měla to štěstí a mohla zůstat u známé. Přestože byla ona i kočka již v bezpečí, kočička se ze šoku nemohla dostat.
V prosincovém číslu časopisu vyšel článek s názvem: Strach koček z ohňostrojů majitelé koček neřeší. Moji emailovou schránku pak zavalila vlna kritiky – nejčastějším argumentem bylo, že před Silvestrem kupují uklidňující kapky či rovnou nouzovou medikaci, zatahují žaluzie či nahlas pouští televizi, když „to bouchá“, takže to přeci řeší. Spoustu práce s kočkou včetně tréningu ale můžeme udělat předem – a začít nejpozději v srpnu.
Avšak to, co si prožili lidé a také zvířata během tornáda je situací zcela odlišnou. Právě pro tyto situace bylo něco jako nouzová medikace, která kočku uvolní, stvořena. Má své nezastupitelné místo. Avšak rozhodnutí, zda zasáhnete do chemie mozku Vaší kočky však patří do rukou odborníka, ideálně veterináře, kam jsem také poslala paní s kočičkou z příkladu. Vždyť může být „jen“ nemocná…
⛅ Ochranná lhůta při agresi koček
„Když jsem jí našla běhat venku a zvedla jsem jí, zaťala mi drápy do ramene. Musela jsem si to vydesinfikovat, dokonce tam nechala kus jednoho drápu. Chápu ale, že byla vyděšená, vůbec jí to nevyčítám. Bydlíme teď dočasně u mámy v Olomouci. Kočka tu už několikrát byla, a docela rychle si zvykla i teď, mazlila se a dokonce se i najedla. Když jí ale chtěla dcera zvednut, zaútočila jí z ničeho nic na obličej.“, popisuje další volající.
Jak je to možné? Možná Vás napadne, že přeci stačí znát řeč těla kočky a útok nehrozí, navíc když zvíře žere, není přece v akutním stresu. Ačkoli s obojím souhlasím, pro pochopení útoku musíme jít trošku hlouběji. Emoční stavy, kam vztek/frustrace ale i strach patří, jsou charakteristické tím, že trvají i po skončení události, která je vyvolala, navíc fyziologická reakce – např. navýšení noradrenalinu či kortizolu – obvykle trvá, aniž by se nutně musela projevovat změnou chování. Ke změně chování (např. stažení se do sebe či k útoku) pak dochází, až když jiné mechanismy selžou.
Proto s kočkou, která prožila šok či jinou negativní událost (např. konflikt s jinou kočkou, zranění atp.), proto zacházíme alespoň den dva v rukavičkách. Neprovokujeme ji ke hře, nezvedáme ji a podobně. Vzrušení v ní totiž může nepozorovaně zůstat dlouhou dobu, a pak stačí i maličkost a oheň je na střeše.
⛅ PTSD je savčí záležitost
Protože to neumím s křišťálovou koulí a článek vzniká v době, kdy ještě o reakcích koček v souvislosti s moravskou přírodní katastrofou nic nevíme, vypůjčím si zde raději jiný případ, který jsem řešila nedávno:
„Během Silvestra se pořádně lekl. Jako fakt hodně. Začali totiž bouchat už v poledne, takže jsem neměla zavřený okno, nic, a když to bouchlo, spadl z parapetu, jak se lekl. Byl vyřízenej několik dní, nesměli jsme okolo něj projít, natož třeba prásknout dveřmi. Pak to vypadalo, že se to vyřešilo samo, fungoval normálně se mnou i s dětmi, ale pořád měl takový divný chvilky – třeba když zazněl v televizi nějaký zvuk nebo když jsem uklízela, tak doslova nadskočil a zděsil se. Myslím, že to má z toho Silvestra, je to možný?“, píše mi majitelka v prvním emailu.
De facto se to překrývá s předchozím příkladem, což zjistíte z bližšího průzkumu – ovšem s tím rozdílem, že se krátkodobý stav rozvinul do dlouhodobého problému.
PTSD, tedy posttraumatická stresová porucha, není jen záležitostí (lidských) přeživších válek či těžkých zločinů. Týká se také zvířat.
⛅ Když se strach vymkne kontrole
To, že je kočka vyděšena ještě dlouho po původní události, může naše soužití komplikovat. A ačkoli strach pomáhá kočce přežít, neznamená to, že bychom měli kočku nechat se trápit. Jestliže strach působí dost dlouho či dost intenzivně (např. právě při přírodních katastrofách), „strachová“ centra v mozku se mohou předráždit. Kočka tak může být i několik následujících dní snadno „vylekatelná“ a úzkostlivá, a skutečně si může vytvořit mírnou formu nějaké ze stresových poruch. Pokud se tedy chování kočky vymkne kontrole (jako třeba v našem příkladu), nenechte to prosím rozvíjet se a řešte to.
⛅ Jak najít kočku?
Jak sebe i kočku připravit nejen na tornádo? Čtěte v článku Evakuace zvířat #1: Jak svoji kočku připravit na požár, povodně či tornádo?
Na závěr bych chtěla sdílet i příběh se šťastným koncem:
„Uff, mám jí! Ale nikdy bych nevěřila, do jak malého prostoru se dokáže kočka dostat.“, brečí radostí majitelka číči, která se lekla a utekla rozbitým oknem. Dle očekávání nebyla daleko od domu, a nalezli ji v malé mezeře pod schody. Paní přísahala, že by ji samotnou nikdy nenapadlo takový prostor, široký sotva tak, aby tam vecpala pěst, prohlížet. To by však byla chyba!
Dotazů na hledání kočky zaznělo na krizové lince více. Avšak nejen kočka, která přišla o domov v důsledku tornáda, může být v šoku, zvláště pokud je to kočka bytová a je venku poprvé. Jen odhaduji, že šok byl přirozeně u koček v aktuální situaci o to horší, protože mu předcházel strašný hluk a zásah do domácího území – případná zranění (bolest způsobuje i posiluje strach) vše mohla ještě prohloubit.
Ať už se kočka ztratila z jakéhokoli důvodu, přidám sem pár zásad, jak ji hledat:
- Vystrašená kočka obvykle vyhledává úkryt, často i velmi těsný. Často není daleko.
- Ptejte se kolemjdoucích, zda ji neviděli.
- Volejte na ni. Patrně je v šoku a nemusí vás poznat – nemusí přiběhnout na zavolání. Proto si to, že neodpovídá, nevysvětlujte nutně tak, že tam někde není!
- Když ji vidíte a opět by hrozilo, že od Vás uteče, přibližujte se k ní opatrně (jako by Vás neznala).
- Hledejte několikrát denně, pokud můžete, a ideálně i v noci (vše je klidnější, spíše se osmělí).
- Vyděšené zvíře odmítá potravu. Přesto vyzkoušejte vzít s sebou třeba pytlík s granulemi, na které je zvyklá či kapsu. Šustění ji může přilákat, zvláště vzhledem k časovému odstupu.
- Rozmístěte letáky, pokud je to v (méně zasažené) lokalitě možné. Dejte je také na místní obchody atp.
Zároveň online kontaktujte:
- veterinární ordinace a pohotovosti (pokud kočku někdo najde)
- místní útulky (může se stát, že k nim nálezce zvíře odnese)
- místní lidi skrze sociální sítě
- internetové portály specializující se na hledání ztracených mazlíčků
Více se o hledání koček dočtete zde.
Závěrem
Přinesla jsem svědectví majitelů koček, kteří se možná poprvé v životě setkali s chováním kočky, kterému nerozuměli, a museli to navíc řešit za obecně krizových podmínek. Vybrala jsem takové zkušenosti, které lze touto cestou uspokojivě interpretovat. Prosím, pokud máte tu možnost a jen trošku motivace, nastudujte si vše ohledně záchrany kočky (včetně hledání) dopředu! Ráda bych řekla, že to nikdy nebudete muset využít… ale kdo ví?