Venku hřmí a slejvák s divokým větrem bičuje stěny stanu, ze kterého se postupně stal hotový bazén – navíc se nám zasekl zip u vchodu. Bouřka nás, tři malé děti, překvapila uprostřed noci. Najednou se mi kokršpaněl Jogín, který vždy nocoval s námi, začal nekompromisně rvát do náručí a schovávat mi hlavu do podpaží. Byl velmi urputný. Nechápala jsem proč. V tom jsme to mezi hřmotem a lomozem počasí uslyšeli taky – něco šíleně zapraskalo a hned poté se na náš stan zřítila větev staleté lípy. Bohunka, tehdy 9 letá holčička, spadlou větev podpírala všemi silami, abychom mohli bezpečně vylézt a zachránit se. Píše se rok 2003 a Kadaní se právě prohnala větrná tromba.
Pokračovat ve čtení „Moravské tornádo: Zápisky z krizové kočičí linky“