Když děláte s lidmi a kočkami nějaký ten pátek, všímáte si, že se toho spousta opakuje. Tento článek tedy píši s cílem zodpovědět některé dotazy předem.
| Pro přehlednost uvádím nejdříve jejich seznam: |
| 📌 Strach je zdravý, přirozený. Proč bych měl zasahovat? 📌 Moje kočka se vždycky jenom schová. Takže se nebojí, ne? 📌 Nic nám zatím nezabralo – přípravky, mazlení, léky… takže asi není šance, že? 📌 Jak vlastně poznám, že se kočka bojí? 📌 Podle mě je ta kočka prostě přecitlivělá. Tak ať se s tím srovná sama, ne? 📌 Vím, že se jí to nelíbí, ale je to jednou ročně… do toho investovat nebudu. 📌 Když budu v klidu já, bude v klidu i kočka? |
Tak co, jdeme na to? 💪
📌 Strach je zdravý, přirozený. Proč bych měl zasahovat?
Já s tím vlastně souhlasím. Kočku jednoduše nejde držet v umělém a 100% bezpečném prostředí, kde ji nikdy nic nepoleká.
Strach a obavy jsou navíc pro přežití klíčové – kdyby kočku proháněl nepřátelský pes, asi bude dobré, když se lekne a uteče mu. Kočka zde může vzít osud do vlastních rukou – je si vědoma toho, co ji ohrožuje (pes), i to, jak s tím naložit (uteče). Všechno je navíc záležitostí třeba jen několika sekund, pak se může opět uvést do pohody.
To neplatí pro strach spojený s ohňostroji. Těžko se s ním dá vypořádat tak snadno. Obyčejné polekání tedy může přerůst v horší formy problému:
Úzkost se spouští v očekávání neblahých událostí, a pomáhá tak kočce připravit se na možné nebezpečí. Problémem se stává v okamžiku, když trvá dlouhodobě či je nepřiměřená a nesouvisí s reálnými hrozbami.
Fóbie spouští extrémně silné reakce, zvíře se z ní dostává velmi dlouho, a může přijít i zcela mimo kontext. Postrádá adaptivní funkci, může být i nebezpečná pro zvíře či jeho okolí.
Protože mají zvířata ke strachu z těchto událostí nakročeno evolučně, rozvoj těchto potíží nevyžaduje opakování události či přemrštěnou intenzitu, abyste měli problém:
Hlasité zvuky patří mezi nepodmíněné stimuly, kterých se kočky bojí díky svým předkům. Pomáhalo jim to přežít a nelze to tedy tak snadno překonat…
Zakročit bychom tedy měli, protože si s tím kočky prostě neporadí – stejně jako se psem.
📌 Moje kočka se vždycky jenom schová. Takže se nebojí, ne?
Pozor – schovávání je zcela běžná reakce kočky na strach. Je legitimní a je správně, že se má kočka kde schovat.
Útěk však nesmí být jediná věc, na kterou se kočka může spolehnout. Předně proto, že se před zvuky ohňostrojů vlastně ani nejde schovat…
Ohňostroj totiž není jako pes štěkající před dveřmi bytu – kde kočka ví, jakým směrem má utéct a před čím se schovává. Takové zvuky jsou více lokalizované, kratší a z pohledu kočky lépe kontrolovatelné. Avšak ohňostroje a dělobuchy přichází z různých směrů, hlavní úder zvuku navíc nastupuje rychle či téměř bez varování, a často je to doprovázeno hrozivým duněním (viz odpovědi na další dotazy).
Kočka v úkrytu tedy nemusí být vůbec v klidu, protože pouhým úkrytem před takovou hrůzou prostě neuteče, neschová se.
Pointa tedy je – i schovaná kočka může být nadále ve stresu, jen to nevidíte a můžete nad tím ochotněji mávnout rukou…
📌 Nic nám zatím nezabralo – přípravky, mazlení, léky… takže asi není šance, že?
Pro mě osobně je záhadou, proč někteří lidé odmítají tréning kočky – který jede na přirozených principech učení. Kočku lze vytrénovat tak, aby se z ohňostrojů nehroutila a zvládla to s přehledem.
Máme odpovědnost za to, co kočka v důsledku lidské činnosti prožívá, a je na nás, abychom ji na to připravili. Neměla by být ponechána napospas své hrůze. Proto dobří chovatelé učí svá koťata překonávat různé potíže a zvedají jim sebevědomí. A můžete to udělat i Vy pro svou kočku (ráda Vám s tím pomůžu).
A nestačí to odbýt právě přípravky či jen akutními radami pár dní před Silvestrem. Je mi trošku smutno z toho, že to nejpřírodnější – úžasná schopnost koček se učit a adaptovat se – nechávají ležet ladem. Možná proto, že je třeba začít ještě v průběhu roku…
Osobně spoléhám spíše na činy, než na výrobky. Více o mé práci zde.
📌 Jak vlastně poznám, že se kočka bojí?
Všichni jistě známe známky kočičího strachu, jako například:
- zježení srsti (zvláště na hřbetu a ocasu – majiteli často popisováno jako „prachovka“),
- snížení postoje („na jezevčíka“)
- křik
- uši splácnuté k hlavě atp.
Co se chování týče, kočka může:
- odmítat fyzický kontakt
- být agresivní a podrážděná
- odmítat potravu
- více slintat
- více se olizovat atp.
Někdy si kočky jen „zalezou“, vzácně se dožadují pozornosti majitele, a velmi vzácně může dojít i k agresi. Některé kočky se také pomočí či pokálí, a popsané stavy včetně plachosti a úzkostí navíc mohou trvat mnohem déle, než samotná bouřka či ohňostroj.
Velmi doporučuji samostudium kočičí řeči těla ve kvalitních zdrojích informací. Pokud si nejste jisti, zda se kočka bojí či ne, můžeme to probrat spolu.
📌 Podle mě je ta kočka prostě přecitlivělá. Tak ať se s tím srovná sama, ne?
Kočičí uši jsou schopny zachytit ultrazvukové vlny. Ty jí pak pomáhají určit, odkud zvuk jde, a kam utéct. Avšak třeba výstřelům či petardám žádná ultrazvuková předzvěst nepředchází – zvuk je prostě najednou všude, bez varování. Zároveň bývají tak hlasité, že jejich vjem může kočku i doslova bolet. Viz také první otázka.
Tedy, ne že by neexistovaly od přírody více úzkostné osobnosti. Strach z výše popsaného však není známkou slabosti. Je to pouze známkou toho, že není dobré nechat v tom kočku „koupat“ či pochybovat o její příčetnosti.
📌 Vím, že se jí to nelíbí, ale je to jednou ročně… do toho investovat nebudu.
Není to o tom, že se to Vaší kočce prostě „jen nelíbí“. Viz předchozí odpovědi.
Investice jsou pak vždycky otázkou priorit. Dlouhodobé řešení navíc bude něco stát, a chápu proto Vaše váhání. Klientů mám dost, proto nejsem motivovaná penězi, když napíšu jeden z důvodů, proč investici do řešení zvážit (ale víc jich jistě naleznete v celém článku):
Pokud se epizody – třeba právě ohňostroje či bouřky – dějí opakovaně, některé kočky svůj strach a obavy pro jistotu „rozšíří“ i na jiné typy a intenzity zvuku – stavební práce venku, bouřku, ale i třeba krájení mrkve či zabouchnutí dveří.
Z pohledu bezpečí to dává perfektní smysl – je lepší bát se „pro jistotu“, než být opět v bryndě. Nejčastěji až v této fázi mě pak majitelé koček kontaktují. Přitom řešení problému v jeho začátcích je mnohem snadnější – a, pokud jsou pro Vás peníze prioritou – levnější.
📌 Když budu v klidu já, bude v klidu i kočka?
Lidé někdy přicházejí s hroznými výčitkami. Jednou z nich je, že na svou kočku přenášejí vlastní strach, a jen proto zvíře trpí. Řešení pak vypadá nasnadě – přestat se bát, a zklidní se i zvíře. Případně mají lidé pocit, že jim zvíře něco zrcadlí…
Kočka je však samostatnou jednotkou – má vlastní problémy, přání i strachy. Není to kytka, která se prostě ohýbá tam, kde svítí slunce, má vlastní hlavu.
Proto ta rovnice většinou nevychází. I když přestanete mít strach či se jej pokusíte nedávat najevo, kočka může svůj vlastní strach pociťovat nadále.
📌 Kam dál?
- Jak svoji kočku připravit na ohňostroje
Článek obsahuje i akutní rady, pokud již nestíháte komplet řešení. - Jak přežít vánoční svátky s kočkami ve zdraví? Radí kočičí psycholožka Kateřina Štiblická
Rozhovor pro Radiožurnál - Nástrahy Vánoc pro vašeho psa i kočku
Užitečný článek od MVDr. Šrenkové
Bc. Kateřina Štiblická, MSc.