„Tady, podívejte se na mojí ruku! A tady u oka, vidíte to?“, ukazuje mi nešťastná majitelka kočky jizvy, které zdobí její kůži po posledním konfliktu. Možná něco takového zažíváte taky, i kdyby „jen“ v mírnější formě. Pak jste tu správně.
Někteří lidé získají v průběhu života s kočkou pocit, že kočka skutečně je jakési nevypočitatelné, zákeřné zvíře. Zejména když přeci nic neprovedli, a to moudré a uvědomělé stvoření je přesto třeba kouslo či poškrábalo. Skoro jako kdyby jim kočka skutečně chtěla ublížit „jen tak“.
Co od článku můžete čekat?
Bohužel kočky mnohdy ukazují, že se jim něco nelíbí, my lidé to však někdy neumíme správně číst. V tomto článku si tedy řekneme, co „na kočce“ lze sledovat a jak lépe pochopit její řeč těla. Jistě to nevyřeší všechny potíže, ale uvědomění si některých základních principů může pomoci.
Kočičí agresi, ale i další potíže pomáhám lidem řešit již přes 10 let.
Více se o mně a o tom, jak vám můžu pomoci, dočtete zde.
Co zde ode mě v článku logicky čekat nemůžete je rozklíčování problémů, které můžete s kočičkou zažívat u Vás doma. Proto prosím vnímejte článek jako informativní, ne návodný. A protože potíže, o kterých zde píšu, rozhodně nejsou ojedinělé a měly by se řešit, předem varuji, že v článku několikrát zmíním možnost konzultací.
Proč někdy nehladím kočky, i když bych hrozně chtěla?
„No tak, nebojte se, pohlaďte si jí! Ona vás nepokouše“, říká mi netrpělivě klientka, když vidí, že jsem zaváhala a stáhla ruku.
Její kočka si přišla sednout na stůl, kde mám rozložené poznámky z úvodní konzultace, a se zaujetím si mě prohlížela. Nabídla jsem jí opatrně ruku – opatrně proto, že i prudké strčení ruky těsně do blízkosti kočky si číča může vysvětlit jako ohrožující, a ne příliš slušné gesto. Kočka se na ruku sice podívala, ale celá ztuhla, škubla jemňounce pacičkou a asi o půl centimetru cukla hlavičkou na stranu. Ruku jsem tedy stáhla. Majitelka kočky si však této naší komunikace – tedy, že si kočka rozhodně nepřeje, abych na ni sahala, což ukázala vícero signály najednou (ztuhnutím, pootočením hlavy, jemným cuknutím pacinky) – vůbec nevšimla.
Tato kočička vydává signály, že nechce být dotýkána, naprosto jasné
– leží spíše schoulená, má napjatý obličej (což můžete vidět i na pozici
vousků a přivření očí), sklopená ouška a odvrácený pohled.
Dle mého názoru právě tyto jemné náznaky, kterými s námi kočky krásně – a dle mého názoru, velmi slušně a mile (ufff, ta atropomorfizace, ou jé) – komunikují, lidem často unikají. A pak jsou někdy překvapeni, když se kočka „vytasí“ s více intenzivními komunikačními způsoby, třeba se škrábnutím.
Co jsou to „konejšivé signály“?
Jsou to signály, kterými kočka vyjadřuje své nepohodlí v dané, obvykle sociálně náročné, situaci, a kterými se – pokud možno – snaží vyhnout nepříjemnostem a situaci deeskalovat. Pokud to nevyjde, pak až obvykle sáhne k větším kalibrům (o tom více později).
Důvodem, proč sem všechny jednotlivé signály nevypisuji, je omezený prostor. A taky věřím, že je důležité dívat se na situaci jako na celek a nepídit se jen po jakýchsi seznamech a součtech náznaků. Protože jedno a to samé chování může v různých kontextech poháněno rozdílnými emocemi.
Tak například mrkání. Víme, že mrká-li na vás kočka, může se jednat o láskyplné gesto. Setká-li se ale např. v úzké chodbě s druhou kočkou, se kterou mívá časté konflikty, sedí proti sobě a jedna přivře oči, nedá se říct, že se jedná o láskyplné sdělení. Možná zároveň uvidíte, že na sebe zírají, možná jedna z nich odvrátí hlavu…
Zároveň, olizuje-li se kočka po krmení se, má to zcela jiný význam, než olízne-li se (i když těsně předtím nejedla) v okamžiku, kdy k ní dám ruku a třeba ještě pootočí hlavu (ano, i toto jsou konejšivé signály). Vidíme-li třeba kočku, která sice na oko toleruje držení v náruči, ale odvrací pohled, můžeme se domnívat, že se snaží alespoň pohledem od situace, která jí nemusí být příjemná, trošku oddálit.
Nejlepší rada, kterou vám můžu dát, tedy je:
Nestačí se tedy dívat izolovaně na oči/uši/srst/tlamičku. Snažte se dívat na kočku jako celek, a také na širší kontext, ve kterém se nachází.
Pokud si nejste jisti, zda jste např. ucuknutí kočky viděli nebo ne, berte to tak, že je lepší být opatrný, tedy že není dobré pokračovat jako by se to nestalo. Pohyby a změny pozice totiž nemusí být vůbec výrazné.
Upřený pohled, stažené uši, ale také oddálené těžiště. Ať už kočička vidí cokoli,
je jasné, že s tím nechce mít nic společného!
Odkážu vás nyní na materiály ke stažení, kde je i dokument „Kočičí žebřík agrese“. Jedná se o jakousi osu, kde dole vidíme jemné náznaky kočičí nepohody, třeba cuknutí kůže na zádech, po ty opravdu zjevné a výrazné (klepnutí packou až po útok).
Pokud to chcete vidět na videu, můžete mrknout na reportáž v pořadu Prima Mazlíček, kde konejšivé signály koček názorně ukazuji. Sledujte zde.
Různé součty a popisy konejšivých signálů koček jsou také všude po internetu (preferujte ověřené zdroje). Věnujte také pozornost fotografiím v tomto článku a jejich popiskům. Ukazuji, co lze sledovat.
Proč některé kočky toto neukazují?
Pokud naznáte, že kočka opravdu nic před útokem neukazuje – nebo jen velmi „podprahově“, že to skoro nejde zaznamenat, pak můžete mít doma důkaz, že neexistuje průměrná kočka. Možná právě ta Vaše tolik věcí neukazuje, protože na to nemá repertoár. Případně není tak čitelná prostě proto, že má třeba delší chlupy a menší uši, a tak to není moc dobře vidět.
Na klapouché kočce pozici uší rozpoznáme těžko.
Kupříkladu skotská klapouchá kočka má repertoár komunikace omezenější – na jejích uších např. napětí nepoznáte, protože má chrupavku abnormální.
Případně se mohlo stát, že jste tyto signály v minulosti soustavně ignorovali (protože jste jejich významu nerozuměli či jste jim nepřikládali takovou váhu). Kočka tak může množství signálů či jejich kvalitu v průběhu času „osekat“, právě proto, že jsou ignorovány.
Vypůjčím si příklad ze života:
Jeden z mých sousedů jedno léto zavedl „plaveckou sezónu“, a během pár měsíců mě tedy 3x vytopil. Když se to stalo poprvé, zaklepala jsem sousedovi na dveře. Jelikož také bydlí v garsonce, věděla jsem, že ať už je v bytě kdekoli, musel moje klepání slyšet. A skutečně – slyšela jsem, že si obouvá bačkory a přistupuje ke dveřím. Ale neotevřel (neptejte se mě proč). Tak jsem zaklepala ještě jednou, důrazněji. Stál tam, ale zase nic. Až když jsem zazvonila, konečně otevřel. Při druhém a třetím vytopení jsem již zvonila rovnou, s klepáním jsem se neobtěžovala.
Vaše kočka mohla dříve také „klepat“ – třebas mírně ztuhla, když jste ji vzali do náruče, ale vy jste ji nepustili. Možná mírně uhýbala hlavičkou, když jste ji chtěli pohladit, anebo si zívla a začala si čistit pacičku. Jsme-li odvážní, tak tyto signály můžeme volně připodobnit k mému klepání na dveře. Je to jemné naznačení, je neinvazivní, ale stále je to signál, který si přeje a měl by být vyslyšen.
Kousání a škrábání jsou již velmi důrazné signály. Obvykle však kočka
svoji nepohodu naznačí ještě předtím, a to bez použití násilí.
Pokud jste tyto náznaky pravidelně nevyslyšely a kočce tak nezbylo nic jiného, než použít větší kalibry – třeba naznačení kousnutí či škrábnutí – aby se z pro ni nepříjemných situací dostala, pak se není čemu divit, že postupem času přestala „klepat“ a začala rovnou „zvonit“. Mohla se naučit, že nic jiného než otevřené násilí na to, abyste se jí třeba přestali dotýkat, nezabírá…
Co vlastně může kočce vadit, že při kontaktu útočí?
Parádní otázka. Já samozřejmě nejsem telepat, takže nevím, co může vadit právě Vaší kočce. Ale jsou věci, které se mi na konzultacích opakují, tak si dovolím čtenáře hromadně „osvítit“.
- Nevyžádané dotyky
I když bychom si rádi mysleli (a pozor, taky si to často myslíme), že mazlení je pro kočku vždycky stejná kratochvíle jako pro nás, nemusí tomu tak být.
- Nevyžádané chování v náruči a jiné omezování osobního prostoru
Hele tohle je strašně častý. Fakt. Lidé to dělají automaticky – kočka je malé zvíře a mnohdy se nevyžádanému zvednutí do náruče ani nebrání. Místo toho ale třeba ztuhne či se snaží od člověka aspoň odvrátit pohled. No a někdy můžou samozřejmě i zaútočit.
- Rušení kočky při různých činnostech včetně spánku
Může se to snadno stát třeba v situaci, kdy za spící kočičkou opakovaně chodí malé dítě a opakovaně ji budí. Většina koček se i tak spíš zvedne a raději se vzdálí, někdy ale pohár trpělivosti přeteče a kočka dítě škrábne. Obvykle před škrábnutím ale ukazuje, že jí to není příjemné.
- Když jste ve špatný okamžik na špatném místě
Některé kočky zažívají nepříjemné události, kterých si ale majitel vůbec nevšimne. Třeba napětí ve vztahu s druhou kočkou, či prostředí, kde „něco“ schází. Kočka tak soustavně zažívá určitou úroveň nepohody, a může mít kapacitu vyrovnávat se s „maličkostmi“ menší. Možná si taky vybavíte větu „Tisíckrát nic umořilo osla“.
🎶 A dáme si ještě jedno kolo stejné odrhovačky s názvem „Opravdu to bývá v každém konkrétním případě trošku jinak, a řešení je vždycky děsně individuální, takže kočičí agrese vždy patří na konzultaci“. Díky za pozornost. 👏
Za „přehnanou“ reakcí může stát i bolest
Osobně nerada nazývám něčí reakce jako přehnané. Je to totiž obvykle hodnocení protistrany. Ale řekněme, že reaktivita kočky se může v průběhu času zvyšovat. Anebo může bolest obecně zhoršovat náladu a kapacitu kočky vyrovnávat se s podněty, které by jí jinak až tak nevadily.
Bolest, ale třeba i metabolické poruchy mohou měnit chování koček. Ne vždy musí
být kočka agresivnější, někdy se může třeba „jen“ více stahovat do sebe…
Příkladem může být kočka která je např. opakovaně nucena (z jejího pohledu) vstávat a přesouvat se, protože na ní skáče kotě, které si sice chce hrát, ale kočka ne. Již to může být náročné. Je to ale mnohem náročnější, pokud ji trápí třeba degenerativní onemocnění kloubů, a při každém postavení se klouby, postižené nemocí a dodatečně ještě více ztuhlé spánkem, zabolí jako tisíc žiletek. Přiblížení kotěte pak vždy znamená bolest. A proto může kočka reagovat vůči kotěti agresivněji, než by tomu bylo jindy.
Protože bolest kočky a její často velmi nenápadné projevy majitelé koček někdy nemusí zaznamenat, určitě si přečtěte článek „Divné pozice – jak bolest ovlivňuje chování koček?“ Mnoha mým klientům, ale i „pouhým“ čtenářům pomohl bolesti koček více porozumět.
Jizvy na těle, ale také na duši
Nedávno jsem měla klientku, která zažívala opravdu intenzivní agresi ze strany kocourka. Jednalo se o různá mnohočetná pokousání, a nic z toho, co vyzkoušela, bohužel nezabíralo. Situace nebyla takto špatná vždycky – když ji jako kotě poprvé intenzivněji kousnul, vyhledala pomoc a bylo jí řečeno, že přece o nic nejde, a že přece dokáže kočku přeprat… uff 😠. Během roku však situace vyeskalovala do stavu, kdy z původně krásného vztahu zbyly spíš obavy a zoufalství. I tam někdy můžou zanedbané behaviorální potíže dojít.
Z mé zkušenosti mívají lidé tendenci agresivní projevy koček
bagatelizovat. A řeší je, až když jde vážně do tuhého.
Málokdy se problémové chování kočky vyřeší jednou radou, a toto nebyla výjimka. Avšak pochopení řeči těla kocourka bylo jednou z věcí, které velmi pomohly útokům předcházet. Postupně jsme situaci dokázaly s klientkou přeměnit tak, že kocourek přestal kousat úplně a majitelka v něm znovu našla oporu a láskyplnou společnost.
Nedorozumění s kočkou bychom neměli brát na lehkou váhu. Možná teď snesete příležitostné škrábnutí, ale může to eskalovat a rozhodně to nedoporučuji bagatelizovat a ignorovat. Vazba mezi vámi a kočkou je něco neskutečně cenného, co bychom měli ochraňovat za každou cenu. 💜
Co se zkusit lépe dívat?
Vím, že někteří dlouholetí kočkaři se s takovými detaily, jako třeba cukáním pacičky či olizováním se, příliš nemažou. A kočku si prostě pochovají nehledě na to, co si o tom kočka myslí. Vím také, že kočky lze naučit různým věcem, a že nám jsou schopny některé věci odpustit. Říkám si ale, proč to testovat?
Dovolím si vyjádřit myšlenku, že kdyby na paní cenil zuby třeba pitbull, jistě by to nebrala na
lehkou váhu. U koček však máme tendenci nebrat stejně vážně míněné signály vážně…
Obvykle rady z rukávu nesypu, ale dovolím si vyjádřit myšlenku, zda by nestálo za to podívat se od teď na projevy Vaší kočky jinýma očima? Co když přeci jen ukazuje „aspoň něco“ (i kdyby to bylo ztuhnutí těla či jen oddálení se o pár milimetrů), co dokážete vypozorovat? A co když okamžitě, jak si toho všimnete, třeba pomalu stáhnete ruku a přestanete s kontaktem? Co když tím kočce ukážete, že ji vnímáte, a nebude tak mít důvod vás napadnout?
Pokud Vám i po dočtení článku zůstal v hlavě červíček 🐍, zda by cokoli ohledně chování Vaší kočky stálo za vyřešení, můžeme se na to podívat společně. Viz mé poradenství.
Kam dál?
- Materiály ke stažení zde (rady co dělat při agresi, žebřík agrese)
- Článek o bolesti koček a jak se může (i netradičně) projevovat zde.
- Článek o agresi při mazlení zde.
Přidejte se i ke mně na FB stránku, kde pravidelně zveřejňuji kočičí příspěvky. 😻
Bc. Kateřina Štiblická, MSc.
klinická kočičí behavioristka