Závidíte známé kočku, která se nechá chovat jako miminko – zatímco ta vaše vám stěží dovolí krátké podrbání bradičky? Anebo Vás u mazlení dokonce někdy napadne? Pojďme se podobným dojmům či dokonce problémům podívat blíže na zoubek.
Stejně jako při kojení (dětí, kočku doufám nekojíte!) se toho během tulení děje spoustu. Kočka má šanci na vás přenést vlastní pach a feromony, zároveň na sebe „namaže“ ten váš, což je vítáno, pokud vás má ráda.
V tomto článku se podíváme na zoubek situacím, které v praxi potkávám nejčastěji. 💔
💔 Máme rozdílné potřeby
Lidé i kočky jsou savci, a jsme naprogramováni na mateřskou lásku. Oba druhy fyzický kontakt zbožňují, alespoň do určité míry. Existuje ale přirozený rozpor v míře, jakou vyhledáváme, a to může dělat potíže.
Lidé totiž v průměru vyhledávají delší a intenzivnější fyzický kontakt (mazlení, hlazení, objetí), zato méně často. Když ale venku potká kočka kočku, obvykle do sebe jen ťuknou hlavičkou, případně si přetřou bradičky. Kočka je tedy naprogramována na kratší a méně intenzivní, zato častý kontakt.
Já vím, já vím! Jsou i kočky zcela odlišné. Kupříkladu moje Čičina milovala hodinové mazlení a drbání bříška. Pokud chcete všechny kočky „nacpat“ do tabulek, vždycky vám někdo vypadne, a je třeba brát všechno striktně individuálně.
V tomto článku – a ve všech mých článcích obecně – naleznete informace a know-how, které by měl každý majitel kočky vědět. Vyřešit ale problém – třeba čůrání mimo toaletu nebo právě odmítání kontaktu – nevyřešíme lusknutím prstu skrze pár řádků.
💔 Zklamání po adopci
„Chtěli jsme dětem pořídit mazlíčka, ale ten údajný mazlíček se s námi nebaví a je zalezlej za gaučem… nemáte nějaký trik?“ nebo „Je u nás už měsíc, a pořád se nás straní, asi se to už nezmění, že?“, přistává často v mé emailové schránce.
Toto jsou dva příklady četných situací, kdy bych se měla na povel stát věštkyní z křišťálové koule, a zároveň taky kouzelnicí tahající králíky z klobouku a předvádějící další geniální triky. Bohužel nejsem ani jedno.
Můžu Vám proto pouze prozradit, že některá zvířata prostě potřebují více času, aby nás přijala a začala naši společnost vyhledávat. Zvláště to, nepřekvapivě, platí pro kočky z horších podmínek. Kočky, které začaly být mazlivé po třech i šesti měsících proto nejsou výjimkou.
Nutnou podmínkou ale je, aby se o sebe přesto dokázaly dobře starat – přijímaly potravu, myly se, a chodily na záchod (a ideálně si tu a tam třeba i o samotě zahrály).
Vždy, když potkáváte někoho nového, nevíte, jestli si sednete. Pomoci ale může předat kočce štafetu – a nechat na ní, kdy a jak se rozhodne s námi bavit. Tahání z pod sedačky na nás dobré světlo nevhrne…
Více se o adoptovaných kočkách a jejich zvykání dočtete v tomto článku.
💔 Bolest a kousání při mazlení
„Mína mě už asi týden kouše a seká při mazlení. Přijde jako vždycky, rozvalí se mi po klíně, drží, vrní… pak ale najednou sekne. Nikdy to neudělala.“
Kupříkladu v důsledku onemocnění zažívacího traktu může kočka méně tolerovat naše dotyky. Nebo když jí bolí záda, anebo… nejsem veterinář, a předpokládám, že vy také ne. Tak šup nějakého navštívit!
To, že něco není v pořádku, na kočce často nepoznáte (jako na chudince z obrázku). Kromě preventivních prohlídek tedy doporučuji projít si portál FELINE GRIMACE SCALE – je v angličtině, nicméně v přiložených PDF (dole na stránce) ukazují obrázky koček s bolestmi – a jak se reflektuje skrze např. pozici hlavy.
Samo sebou není vše jen o nemocech a bolestech. Pozornost proto věnujte i zbytku článku, zejména následující části.
💔 Umíte číst konejšivé signály?
Většina koček ocení, když na ně nesaháme rovnou, ale „zeptáme se“. Kupříkladu nabídneme ruku – a necháme na kočce, zda se k ní přivine. Pokud naopak ztuhne či se od nás dokonce oddálí (odvrátí oči, hlavu či odejde), pak víme, že o kontakt nestojí. A je třeba to respektovat.
Tento dokument si můžete taky stáhnout:
Dalšími, tzv. konejšivými signály, kterými se kočka snaží vyhnout potížím a nepříjemnostem, může být kromě zmíněného ztuhnutí či odchodu i olizování se nebo zdvihání tlapky. Pokud tyto „nižší kalibry“ nezafungují, sahá k razantnějším řešením (syčení či dokonce útok), a výsledkem tedy může být zmíněná agrese. Kočka se totiž může naučit, že nic jiného nezabírá.
Vždycky se vyplatí vnímat kočku jako celek – obvykle se toho děje víc najednou (ztuhnutí těla, a zároveň seknutí ocasem a podobně). Samo sebou každé zvíře nefunguje naprosto stejně, a proto některé kočky ani nezasyčí a rovnou útočí. Pokud však nemáte extrémní smůlu, alespoň něco z kočky vyčtete.
💔 Když se stahuje do sebe
Měli jste někdy angínu nebo chřipku? Při nemoci míváme horší náladu, a hlavně nechuť do činností, které nám jindy dělají radost – třeba posezení s přáteli, sport či hraní s dětmi.
Kočky to mají podobně. Když jim není dobře, mnohem více budou toužit po klidu. Nemusí mít příliš zájem o kontakt s námi. Toto tzv. nemocné chování je geniální mechanismus, který pomáhá omezit šíření potenciálně nakažlivého patogenu populací, a zároveň dává zvířeti šanci koncentrovat síly pouze na léčení.
Pokud si tedy všimnete, že se k Vám kočka najednou moc nemá, může to být projev nemoci – a měli byste navštívit kočičího doktora. Pozornost také věnujte následující části.
💔 Když se Vám vyhýbá
Pokud se Vám však kočka začala vyhýbat náhle, může být „jen“ nemocná (viz předchozí část). Tížit ji však může i něco jiného.
Pokud kočka aktuálně řeší krizi či stres, případně má „naloženo“ dlouhodobě v podobě chronického stresu, logicky nebude mít tolik energie pečovat o vztahy. Změna chování – a to i ta jemná – je tedy vykřičníkem. Protože pokud se problém projeví na chování, znamená to, že ostatní, levnější, mechanismy, jak se s problémem popasovat selhaly… případně jste mohli udělat něco Vy osobně, co jí, takříkajíc, nesedlo.
Více se chronickému stresu věnuji v tomto článku.
💔 Když chování jen „toleruje“
„Já vím, že se jí to nelíbí, hlavně když jí chovám dlouho. Ale když je to jenom chvilku, toleruje to – drží. Proto jí často naháním po bytě a snažím se jí chytit… přeci si to neodepřu, je tak heboučká!“
Některé kočky se bohužel naučily, že jejich slovo nic neznamená, a že je lepší „zmrznout“ a přetrpět to.
Ano, opakováním nějaké činnosti se kočka sice může stát méně citlivou vůči takovému jednání, a určitě nalezneme i případy, kdy se jí to později zalíbilo. Není to ale „automatika“, ani něco, co bych doporučovala k řešení plošně. Vysvětlím na příkladu.
Když stádo krav 🐮 dostane novou louku u železniční tratě 🚂, nejprve se projíždějících vlaků bojí. Postupně zjistí, že se jim nikdy nic nestane, mimoděk se naučí, že na vlaky vlastně nemusí reagovat. Tomu se říká proces habituace.
Kdyby ale vlak třeba odbočil ze své trasy či se jim v souvislosti s ním stalo něco nepříjemného 😨, opět by na něj začaly reagovat (dishabituovaly by se).
Naproti tomu však existuje i senzitace, kdy se kočka podnětu nepřizpůsobí, ale naopak jí stále více „vadí“!
Neví se přesně, kdy a za jakých podmínek proběhne habituace nebo senzitace – je to trošku loterie. A jak víme, loterie je riskantní podnik – chcete riskovat vztah se svou kočkou nebo její pohodu pro pár vteřin vlastní radosti?
Poselství článku
Respekt k integritě druhé bytosti by měl být univerzální, ať se jedná o našeho manžela, dítě či kočku. Někdy je proto potřeba se prostě smířit s tím, že se na kočky „plyšáky“ podíváte na internetu, a doma prostě máte kočku méně mazlivou (ale neméně úžasnou). Máme je přeci od toho, aby nám bylo krásně – společně.
Pokud se děje něco, čemu nerozumíme, je vždycky lepší se zeptat
– třeba veterinárního lékaře, pro začátek. Pomoci Vám můžu i já.
Bc. Kateřina Štiblická, MSc.