Možná jste již podobných článků četli více, a nikde nebylo nic nového. Horké novinky vám nemůžu slíbit ani já. Zato vám dám možnost Vaše dosavadní zkušenosti a vědomosti propojit či přehodnotit, a možná se je naučit využívat ještě lépe.
Článek vyšel také v časopisu Naše kočky (číslo 9, 2020).
Jedinou jistotou v životě je změna. Mozek je tedy na změny připraven, očekává je, a v časech blahobytu se snaží získat dovednosti a kapacity pro jejich zvládání, třebas hrou… Ovšem výchova koťat, či lépe řečeno, poskytnutí bezpečného prostředí pro získání zkušeností a dovedností, je pro šťastný život kočky i jejich majitelů klíčové. Schopnost vyrovnávat se se změnami má totiž kořeny právě zde.
Mami, to je ale divný mimozemšťan…
Ve filmu Scary Movie 3 přiletí na planetu mimozemšťané, přistoupí zezadu ke skupince lidí, a začnou je škrtit. Lidé to samozřejmě nesou velmi nelibě, vždyť je to jasný útok! Následně však mimozemšťani vysvětlují, že takto prostě říkají „Ahoj!“.
Nepředpokládám, že koťata škrtíte (a ani vás k tomu nenabádám), jak to udělali ve zmíněné hororové komedii mimozemšťané lidem, ovšem míra našich dotyků, náš pach či zvuky, které vydáváme, můžou na koťata působit stejně nadpozemsky a děsivě.
Dejme jim tedy dostatek prostoru pochopit, o co nám jde, a respektujme jejich přírodní nastavení. Jsme to právě my, které nadhled a schopnost podívat se na věc očima jiného, zavazuje k tomu snažit se vyjít vstříc.
Dnešní svět je bezesporu světem lidským. Můžeme proto získat pocit, že každý tvor, který se narodí, s našimi zásahy či přítomností bude okamžitě počítat, ale samozřejmě tomu tak není.
Na vztahu záleží
Přátelskost vůči člověku je jednou z věcí, kterou většina z nás u svých mazlíčků hledá. Pevné pouto je pak klíčové také při propuknutí problémového chování koček, kdy je právě kvalita vazby mezi kočkou a člověkem často rozhodujícím faktorem pro setrvání kočky v domácnosti.
Je tedy v zájmu vás i kočky, aby kočka prostě měla ráda lidi.
Více se o důležitosti vztahu kočky a člověka dočtete v tomto článku.
Tzv. socializační perioda je důležitá, ale není to všechno
Za klíčově důležité období pro tvorbu vztahu člověka a kočky považujeme typicky to od 2 do 9 týdnů kočky od narození. Konkrétněji řečeno, kočka se zde učí jak např. komunikovat s člověkem, naučí se přijímat jeho doteky atp., a pokud se s tímto začne včas, s podobnou intenzitou učení probíhá ještě přibližně do 14 týdnů.
Co si už možná uvědomujeme méně je, že toto učení pokračuje ještě minimálně po celý rok, kdy si kočka věci ještě dále ujasňuje.
O koťata by mělo pečovat a mazlit se s nimi více osob – lépe pak přijmou i cizí lidi. Je samozřejmě také ideální, pokud se jedná o lidi různého pohlaví i věku, a přímý kontakt by měl probíhat alespoň několik minut denně. Myslím, že toto je zcela běžně možné, co však zdůrazňuji je, že to musí být příjemné.
Abych zdůraznila sílu vlivu socializační periody, tak třebas kočky, které v týdnech po narození vyrůstaly s jiným živočišným druhem, třebas krysami, si obvykle na tato zvířata zvyknou, aniž by je jinak považovaly za svou potravu.
Učení samotné nicméně probíhá po celý život. Znáte to jistě z praxe – pokud např. změníte krmení, a obal dělá při otvírání jiný zvuk, než ten původní, kočka se i tak brzy naučí běžet k misce, jako to dělala dříve. Věřím, že každý tvor se snaží přizpůsobit prostředí, ve kterém žije, po celý život, i toto však má své limity.
Zkušenosti ano, ale pozitivní
Tréning zvířat pomocí pozitivního posilování je v Česku stále více populární. Je ovšem snadné vysvětlit si zde slovo „pozitivní“ ve smyslu „kladný“ či „báječný“. A je pravdou, že zvíře by se mělo učit s chutí, ovšem v tomto případě slovo pozitivní znamená, že něco dodáváme (v případě pozitivního posilování dodáváme pamlsek, hračku, či jinou odměnu, v případě tzv. „pozitivních“ trestů se pak jedná o dodávání něčeho nepříjemného, např. fyzického trestu…).
Zkrátka, pozitivní v tréningu znamená, že něco zvířeti dáváme, co buďto posiluje nebo oslabuje dané chování.
Když tedy koťata seznamujeme s novými věcmi, mělo by to probíhat pozitivně – jak po stránce tréningu (odměňovat např. pamlsky za žádoucí chování), tak po stránce vnímání dané zkušenosti (např. neseznamovat kotě s dětmi tak, že necháme děti kotě tahat po bytě, když je mu to zjevně nepříjemné – naopak volit krátká příjemná setkání). A měla by mít šanci seanci ukončit, kdyby jim cokoli nebylo příjemné.
Existuje i něco jako negativní posilovač, tedy že odebráním něčeho zvíře odměníme (a tím jeho chování posílíme). U plachých zvířat to může být tímto negativním posilovačem např. náš odchod, kterým odměňujeme, že zvíře neuteklo či byla relativně v klidu. To je ale myslím téma na jindy.
Příliš je zkrátka příliš
Mladý mozek je sice tvárný, ale i toto má omezené kapacity, a někdy právě ponechání prozkoumávat svět o samotě či odpočinout si udělá větší službu, než neustále představovat úžasné novinky.
Mimochodem, ona třebas ta slepota po narození nemusí být nutně handicap, naopak dává kotěcímu mozku šanci přizpůsobit se novým podmínkám a vjemům bez totálního zahlcení systému.
Přemýšlejme tedy podobně jako matka příroda, a dávkujme zkušenosti s respektem k přirozenému vývoji kotěte.
A o tom, co je příliš, rozhoduje kotě. V psí školce při lincolnské universitě, kde jsem studovala, např. štěňata nebyla nucena blízce interagovat s jinými během socializačních lekcí. Oceňován byl také klid, a touha stáhnout se respektována.
Co je totiž ještě důležitější, než setrvávání v blízkosti cizích, i kdyby to bylo na sílu, je schopnost zůstat v klidu a udržet si pocit bezpečí.
Budu spoléhat na to, že se mi v případě dotazů ozvete, či zapátráte po více informacích zde na webu. Pravidelně také sdílím zajímavé a užitečné informace na facebookové stránce Kočičí polepšovna Kateřiny Štiblické.
Bc. Kateřina Štiblická, MSc.
vystudovaná řešitelka problémového chování koček