Kočičí polepšovna Kateřiny Štiblické

Záhadné idiopatické záněty močového měchýře koček nejde řešit. Nebo ano? Roli hraje i stres

Tělo a mysl spolu souvisí. Nemyslí si to jen ezoterici, ve skutečnosti je to zcela běžný jev. Naše okolí a naše zážitky zkrátka nevyhnutelně ovlivňují naše prožívání, a to může způsobit změny v našem organismu i chování. A někdy mohou za změnami stát i stresy. A vypadá to, že FIC, neboli idiopatický (a tedy vzniklý bez známé příčiny) zánět močového měchýře koček, se stresem souvisí také.

FIC neboli „feline idiopathic cystitidis“ frustruje

Toto záludné onemocnění dolních močových cest trápí mnoho koček a jejich sloužících. Standardně totiž za pomoci veterináře vyloučí ty nejčastější fyzické příčiny, jakými jsou například přítomnost ledvinových kamenů, anatomické odlišnosti, a další. Případně je rovnou objeví, vyléčí či vyřeší, ovšem problémy neustávají, nebo se prostě neustále vrací. A FIC se vrací ráda. Nejenom, že tím trpí pohoda zvířete, ale často také peněženka majitele.

Ovšem jinak, než postupným vyloučením příčin, k diagnóze idiopatické cystitidy nedojdete.

FIC je navíc onemocnění značně bolestivé, navíc kočku nezřídka stojí i domov, když majitel nenachází řešení a dochází ke každodennímu znečišťování bytu močí. Protože kočky, které zažívají při močení ve své toaletě bolest, či mají z bolesti strach, často moči mimo ni.

Základem pro dobré zdraví močových cest koček je také dostatečný pitný režim. Pokud kočka odmítá vodu z misky, vyzkoušejte například kočičí fontánky.

Konečně však i v Česku zjišťujeme, že se léčba těchto potíží, které vznikají zdánlivě bez příčiny či nereagují spolehlivě na léčbu (viz předchozí), může spočívat ve zcela jiném přístupu, který se zaměří na nejen fyzickou, ale také psychickou pohodu zvířete. V Anglii, kde jsem studovala klinické chování zvířat, tedy obor zaměřený na řešení problémového chování koček, na to ovšem také přichází postupně. Věda si s tímto problémem navíc stále úplně neví rady.

Jak reagujeme na změny včetně stresů

Jedinou životní jistotou, kterou lidé i zvířata mají, je změna. Během evoluce se tedy naše organismy naučily na změny včetně těch nepříjemných adekvátně reagovat.

Odhlédněme nyní prosím od našich diet či dietních rozhodnutí, a podívejme se s chutí na tento dort či masíčko:

Pokud máte hlad, pravděpodobně byste tato jídla rádi spořádali.

Vaše tělo by tedy na hlad (což je změna od ideálního stavu nehladu) reagovalo sliněním či vyplavováním hormonů jako např. inzulin (fyziologická reakce), zasedli byste také ke stolu a vzali příbor do rukou (změna chování) a a vyhledávali a zaměřovali svoji pozornost na vše, co s jídlem souvisí, třebas na vůni (kognitivní změna).

Tyto děje pak slouží k vyrovnání se se stresorem – buďto měníme samotný spouštěč, anebo to, jak ho vnímáme. FIC pak může být následkem toho, že ani jedno není možné.

Stres je součástí života. Co když je ho ale příliš, či se mu nelze vyhnout?

Tady se to komplikuje.

Je totiž rozdíl, když se prostě najíte, abyste zahnali hlad, a když se vám naopak něco děje každý den či po dlouhou dobu, a vy nemáte šanci na věc snadno reagovat a opět se uvést do pohody.

V současném moderním světě je situací a problémů, na které nás ani kočky evoluce prostě připravit nestihla, mnoho.

Asi všichni známe prohlášení typu „tisíckrát nic umořilo osla“ či že „pohár trpělivosti přetekl“. Skvěle je uplatníme i zde, pro popis problematiky stresu chronického.

Představte si, že jste požádáni, abyste v ruce drželi na pět vteřin plechovku s pivem alias náš mírný stresor. Na takto krátkou dobu to není problém. Co kdybyste ji ale z nějakého důvodu nemohli položit (a tedy na stresor reagovat) po dobu 4 týdnů, nebo dokonce několik let? To se pak pěkně pronese, a i z malého stresoru se nemožností řešit ho stane velký problém.

Kupříkladu, kočky v přírodě, zvláště pokud na sebe mají pifku, se ráda jedna druhé vyhnou, či si to vyříkají „ručně stručně“, a pak se sobě vyhýbají. Ovšem v domácnosti, kde se nepřátelské kočce vyhnout nemohou, a chtě nechtě sdílí omezený prostor – není tedy úniku, je situace zcela jiná. I když se kočky neperou a se záchody problém není, jednoduše to, že vzdálit se není možné, se dlouhodobě snáší velmi špatně.

Nepřehlížejte potíže jako spory mezi kočkami a řešte je. Mohou být zdrojem významného stresu.

Ne vždy se tak dopátráme konkrétní události (změny, jako např. stěhování, pořízení další kočky, …), která onemocnění mohla způsobit. Navíc, i nedostatek podnětů a sociálního kontaktu jsou velmi stresující.

A právě z těchto chronických, nevyhnutelných stresů může FIC pramenit. A pozor, ne každý případ idiopatické cystitidy je způsoben stresem. Říkala jsem, že tady se to zkrátka komplikuje!

Nepřímými příčinami FIC pak tedy také mohou být:

  • neshody mezi kočkami (stačí pouhé napětí, nemusí jít hned o násilí)
  • stěhování či změny v prostředí
  • pořízení dalšího mazlíčka či dítěte
  • neexistující či matoucí rutina (nepravidelné krmení, čištění WC)
  • nemožnost chodit ven a zároveň nevyhovující a nepodnětné prostředí uvnitř
  • a další stresory, jako např. neznámé nepříjemné zvuky a hluk

Některé kočky, u kterých se FIC také rozvinula, pak na stres mohou reagovat neobvykle, či je vystresuje kde co, a právě to může být spouštěčem. Typicky majitelé popisují, že „ta kočka vždycky byla jiná“. Závěry studií se ale liší, jak tomu u výzkumů kočičího chování v klinice bývá docela často.

Takže – ne vždy je příčina onemocnění „v kočce“

Slušně bychom vařili z vody, kdybychom se příčiny snažili uhodnout bez konkrétní kočky.

Vraťme se ale k fyziologické odpovědi (viz část „Jak reagujeme na změny včetně stresů“). Řekněme, že prostě míněné stresory významně ovlivňují fyziologii kočky. Ne vždycky tedy nalezneme „organickou“ příčinu přímo v kočce, je možné, že působí něco z venčí – typicky zmíněné prostředí.

Řešení pouze na míru konkrétní kočce

„Kdy už mě konečně objednáš ke Kátě? Ta by si věděla rady!“

Když se veřejnost včetně některých odborníků snaží vysvětlit a řešit chování problémové koček, často chování odvozují rovnou od historie celého druhu, jeho historie a obecně platných pravidel.

Pokud však chceme řešit něco takového, jako jsou kočičí potíže, selský rozum, povrchní zkušenost a obecná rada nám skoro nikdy nepomůže. Je potřeba zaměřit se na kočku jako individualitu, která navíc žije s konkrétními lidmi či jinými zvířaty, v konkrétní domácnosti. Buďte tedy advokáty své kočky a vždy nejméně dvakrát promyslete, zda a jakou radu aplikujete.

No považte – také byste nechtěli, aby Vám terapeut na Vaši úzkostnou poruchu začal vyprávět historky o našich druhohorních předcích, nebo že Stáně od vedle zabrala třezalka… (třezalku, prosím, nepoužívejte, jen se snažím být důvtipná).

Jistě Vás tedy nepřekvapím, když Vám nabídnu svoji pomoc. Protože pokud existuje cesta k řešení tohoto problému či jiných, najdu ji.

Bc. Kateřina Štiblická, MSc.
certifikovaný odborník na problémové chování koček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přesunout se na začátek