Agrese koček po návratu z veteriny

„Vrátili sme se s Eliškou domů z veteriny, a Cherry, která byla zatím doma, jí teď strašně napadla. Z ničeho nic.“, volají mi ustaraní majitelé dvou koček, které byly až do tohoto momentu perfektními kamarádkami. A nejsou jediní, kteří se s podobným problémem potkali, což vidím nejen na výčtu vlastních případů. Pojďme si to tedy rozebrat…

Jak vzniká společný pach?

Společný pach je nezbytnou podmínkou míru mezi kočkami. Přátelé totiž určité složky pachu vzájemně sdílí – přenášíš je na sebe během vzájemného tulení, olizování hlaviček, ale i pobývání ve stejném prostředí. U každého doma to „voní“ trošku jinak. V okamžiku, kdy do teritoria vnikne kočka, která tento skupinový pach nesdílí, kočky to velmi rychle rozpoznají. Výsledkem může být snaha vetřelce rychle odehnat.

Vidíte ten čudlíček za horními zuby? To je vyústění Jacobsonova orgánu. Právě pomocí něj kočka dokáže vnímat feromony, které sice nemají klasický pach, zato přenáší velmi důležité informace.

Tématu kočičích feromonů – a kdy je (ne)používat se věnuji přímo v článku Feromony pro kočky – vyplatí se?

Když společný pach zmizí

Chemická komunikace je pro kočky obecně mnohem důležitější než pro nás. Zatímco my jsme schopni svoji kočku rozpoznat, ať už se třeba vrátila po týdnu z venku – a prolezla různými místy – Vaše kočky ji rozpoznat nemusí. Na pachu jim totiž opravdu velmi záleží.

Potíže, o kterých mluvíme, můžou znepřátelit i jinak bezproblémové kočky

Do našich koček myslím lépe vcítíme, představíme-li si, že by si naše drahá polovička nechala našít jiný obličej, oblékla by si zcela jiné oblečení a v tomto stavu na nás čekala v noci na chodbě. Je možné, že bychom si to postupně vykomunikovali, ovšem v prvním momentu bychom se všichni pořádně lekli. A nikdo z nás nemůže ručit za to, že by fyzicky nezaútočil.

Další faktory ve hře

Existují individuální rozdíly mezi kočkami, nižší procento koček si také všímá spíš vizuálních vjemů. Vzpomínám si třeba na kočičí klientku, která zbožňovala pouze červené hračky. Nemusí jim však přikládat váhu v každé situaci stejně, a proto žádná domácnost není úplně z obliga.

Svět je plný různých podnětů, a ty mezi sebou soupeří o pozornost. Kočka ale logicky nemůže zpracovávat úplně všechny najednou, proto provádí tzv. prioritizaci podle individuálního klíče. Takže ano, některé číči můžou dávat automaticky větší váhu třeba vůni, jiné „vyděsí“ spíš zvuk, …

Svou roli jistě hraje i to, že příchozí kočka mohla třeba podstoupit lékařský zákrok, a tak není úplně ve své kůži a chová se třeba trošku jinak. Případně může být pro kočku matoucí, že se „ten vetřelec“ chová, jako kdyby tu byl doma. Je totiž známou věcí, že i kočka umí používat tzv. konejšivé signály, a přirozeně se chová jinak, je-li v cizím prostředí. Pokud tyto zklidňující elementy chybí, logicky to může ke strachu či vzteku přispívat.

„Není agresivní, jenom civí a mručí!“

Toto slýchávám velmi často. Že kočka nikdy není agresivní, „jenom“ na tu druhou někdy zavrčí nebo jí „jenom prožene“. Ovšem přátelé – i toto řadíme do agrese. Představme si to opět v lidské komunikaci – kdyby na Vás někdo nepřátelsky civěl v průběhu dne, byli byste přirozeně nesví. Stejně jako kdyby vás „jenom“ slovně urazil. I u koček tedy můžeme nalézt spoustu různých chování a signálů, které mají na „nižších“ úrovních za cíl konflikt zmírnit či mu předejít (tzv. konejšivé signály), a pokud se to nedaří, kočka musí být logicky důraznější (syčí, mručí, vrčí, a pokud není zbytí, fyzicky útočí).

Proto to, že kočka na tu příchozí „jen syčí“ a podobně, berte skutečně vážně.

Ano, i zírání můžeme v některých kontextech považovat za projev agrese. Tady se toho asi moc nestane – ale doma, kde k sobě znepřátelené kočky mají přístup, může být situace zcela jiná!

„Na veterině jsme furt a nikdy se nic podobného nestalo!“

Moc prosím, zkuste tomu předcházet. Nečekejte, že kočky „uhlídáte“, či že dokážete zakročit, kdyby něco. Nespoléhejte ani na to, že kočky spolu nikdy neměly problém vyjít, či že jsou pokrevně příbuzné, a proto se vždycky poznají. Vždycky bohužel ne.

Viděla jsem bohužel až příliš mnoho kočičích vztahů, které v tomto bodě naprosto ztroskotaly. A ano, bavíme se přesně o případech, kdy se kočka předtím třeba 100x vrátila z veteriny a nic takového se nestalo, až najednou… My lidé si ale někdy neuvědomujeme, jak jsme vůči matce přírodě a jejím nemilosrdným zákonům vlastně bezmocní. A jak je někdy rovnováha ve vztazích křehká. Ochraňujte lásku mezi kočkami za každou cenu, neriskujte.

Tohle doma mít nechcete. Vezměte prosím na vědomí, že jako lidé skutečně nejsme všemocní – a pokud nechceme riskovat, že převezme žezlo příroda (a třeba Vám kočky znepřátelí), možná se podle toho budete muset předem zařídit.

Jak se do koček v této situaci vcítit?

Uvažujte nad tím jako kočka. Ta, která zůstala doma, může tu příchozí vnímat jako „vetřelce“, či ji může nesoulad mezi vzhledem (který je kočce povědomý) a cizím pachem (získaným třeba z rukou veterináře) dost vyděsit.

Příchozí kočka si ale změnu svého pachu asi neuvědomuje (pravděpodobně jej ztrácela postupně), navíc jí třeba nemusí být dobře (zvlášť nezvládá-li dobře cestování či např. podstoupila lékařský zákrok). A pokud ji kočka, která byla mezitím doma a třeba ji nepozná, napadne, může to být doslova katastrofa.

Jak tomu předejít?

Ideální bude, když ještě před odchodem nachystáte kočce oddělený prostor se záchodkem, pelíšky a miskami. A po příchodu ji nechte pár hodin, ale klidně přes noc, tam. Proč?

☝️ Chceme, aby kočka opět „načichla“ naším domovem.
Budete mít čas a prostor na přenášení pachů. Můžeme tomu sami pomoci – po nějaké chvíli můžeme např. podrbat kočku, která zůstala doma, a její pach přenést na příchozí. Zvláště se soustřeďte na kočičí tvářičky, kde se ze žláz uvolňují tzv. tvářové feromony. Právě třením hlav se kočky kupříkladu vítají, a takto na sebe tyto feromony přenáší.

☝️Předejdete agresi.
Protože když na sebe kočky nemůžou, pak se ani nemůžou napadnout. Zároveň kočka po návratu ze své dočasné „garsonky“ již patrně voní téměř stejně, jako voněla, než odešla. A proto může do kolektivu opět skvěle zapadnout. Můžete tomu také pomoci, když přepravku vyčistíte desinfekcí, a dáte okamžitě vyprat např. dečku, se kterou byla kočka na veterině. Kočky totiž může rozhodit i „divně“ zapáchající předmět.

Kočku k ostatním vypouštějte postupně, a bedlivě sledujte jejich řeč těla. Zaznamenáte-li zírání, syčení či dokonce snahu o fyzické napadení, možná je ještě příliš brzy.

Netřeba říkat, že příchozí kočička si potřebuje třeba také odpočinout, a ne hned z kraje řešit nějaké neshody.

Co dělat, pokud k agresi již došlo?

Nejhorší variantou je nechat kočky pohromadě, aby jim to „došlo“ či „si to vyříkaly“. Proč?

Ve většině případů se totiž konfliktem situace nevyřeší. A bohužel platí, že dojde-li k útoku jednou, podruhé k němu může dojít mnohem snadněji. Řešili jsme i případy, kdy se kočky napadaly několikrát denně v průběhu týdne – a bavíme se o „plných“ útocích, tedy vedených na krk/hlavu, kdy byla oběť na těchto místech pokousána opravdu zle… Tam pak nevraživost, obavy i vztek bývají přirozeně doslova „na steroidech“, a návrat k míru může být i zcela nemožný.

Můžete si také stáhnout krátký dokument zdarma:

Útoky v tomto kontextu bývají opravdu kruté.

Proto, pokud jste tak ještě neučinili, kočky co nejdříve alespoň na noc oddělte. Nenechte je „procvičovat“ si dané chování, dejte oběti i „agresorce“ možnost se uklidnit, a v neposlední řadě doufejte v to, že kočka opět „načichne“ domovem a bude to stačit.

Nedívejme se na problémy izolovaně

Agrese není diagnóza. Je to jen popis vnějších projevů, které mohou pocházet z různých vnitřních stavů.

Svět není jednoduché místo. A kočičí duše bývá záludná. Není proto výjimkou, že potřebuji kočku a její život poznávat delší dobu, abych mohla cíleně poradit.

Měla jsem třeba případ, kdy kočka napadla dítě na návštěvě – přitom nikdy žádné nenapadla. Majitelé došli k závěru, že má patologický strach z dětí. Daná kočka však žila v obecně stresujícím prostředí (čehož si spousta z nás nemusí být vědoma), navrch již nebyla nejmladší a trápily ji fyzické obtíže. To na náladě zrovna nepřidá, že? Stačilo tedy málo – aby se dítě vydalo směrem ke kočce – a kočka se ho od sebe rozhodla tímto způsobem oddálit. Přitom nešlo o strach z dětí, ale kočka toho prostě měla „na talíři“ přespříliš, a reagovala proto lidsky řečeno zbrkle. Řešením strachu z dětí bychom nikam nedošli.

Tohle je stejné. Tento článek píšu pro specifické situace, nemůžu se k vám domů ale přes řádky „podívat“ a ujistit se, že je právě toto také Váš problém. Spoléhám tedy na vaši inteligenci, znalost vlastních koček a zdravý rozum. A pokud si nevíte rady, mrkněte na poradenství.

Bc. Kateřina Štiblická, MSc.

Agrese koček po návratu z veteriny

2 komentáře u „Agrese koček po návratu z veteriny

  1. Dobrý den, mám dotaz prosím. Máme doma 2 kočicky (sestry, mají 6 měsíců). Pořád byly spolu, spaly spolu, jedly, hrály. Před pár dny jsme je nechali obě vykastrovat. Po návratu domů a po celkovém probuzení ta jedna začala na druhou vrčet a syčet. Jakoby se viděly poprvé. Je to už třetí den po operaci a ta nevraživost z jedné strany je pořád. Jak prosím docílit toho, že se budou mít opět rády. K nám jsou hodně a přítulné. Děkuji za odpověď. L.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přesunout se na začátek