Kočičí svět je lidským očím těžko přístupný. Platí to i o kočičí komunikaci a chování, kdy si je my lidé někdy vysvětlíme úplně jinak.
Pojem „agrese“ není diagnóza, ale popis chování. Emocí a motivací za ní tedy může stát víc. Agrese je přirozenou součástí kočičího (i lidského) repertoáru – nejde z kočky „dostat ven“. Přesto může mít vážné následky nejen na soužití dvou koček a bývá velmi riziková.
Detailně popsat a vysvětlit vše ohledně agrese koček však není cílem tohoto článku. Cílem je zbořit některé mýty, pokud to bude nutné.
☝️ Pozor:
V článku píši o agresi koček, ale příležitostně si vypůjčuji příklady z násilí mezi lidmi (psychického i fyzického). Pokud se na podobná témata dneska necítíte, bude lepší tento článek přeskočit…
Absence konfliktů = klid?
Představte si, že se posadíte v kavárně, a paní od vedlejšího stolu na Vás bez ustání zírá. Jakože fakt naplno, nehnutě a zamračeně civí. Říkáte si, že Vás asi musí naprosto nenávidět, a pokud nejste lidově řečeno psychopat, rozhodně Vám taková situace nebude příjemná.
Teď si představte, že Vám takovou paní přivede partner domů a musíte s ní ode dneška sdílet byt. A dopadne to špatně dle očekávání, protože:
- Vždycky když na sebe narazíte v kuchyni, utrousí nechutnou nadávku, a pak dlouho brousí nože a přitom na Vás zírá.
- Druhý den vám vyjí zmrzlinu z mrazáku, kterou jste si pečlivě šetřili na pátek k Netflixu. Vaše předem připravené jídlo do práce také záhadně mizí.
- Když sotva dobíháte na záchod, předběhne vás a vy musíte čekat… několikrát denně.
- Obsadí Vaše oblíbené křeslo, kde večer rádi čtete knížku, a začne spát ve Vaší posteli a vždycky když se mihnete na chodbě, utrousí nechutnou nadávku.
Řekli byste, že máte s paní perfektní vztahy, protože Vám nikdy nedala pěstí? A budete se doma cítit dobře? Můžete zaručit, že Vám po týdnech těchto problémů nerupnou nervy a neuděláte scénu nebo nějakou „hloupost“?
Přirovnat tuto situaci k situaci kočky, která žije v napětí s druhou kočkou bohužel vůbec není přehnané.
Proč se tedy přesto domníváme, absence přímých fyzických konfliktů či že dokonce absence krve v konfliktech znamená, že kočky mají perfektní vztah? A když se kočky náhodou perou – ale v iniciaci konfliktu či „hry“ se střídají, znamená to, že jsou síly vyrovnány? A co když jsou situace, kdy se nepoperou – znamená to, že je mezi nimi vlastně harmonie?
Pokud si na tyto a další otázky chcete odpovědět, pak jste tu správně. Předem ale varuji, že to může být náročné čtení.
„Pasivní“ agrese koček
V jednom dílu známého ženského seriálu Carrie Bradshow zažívá nemilou událost na toaletách jednoho z New Yorských podniků: od jisté dámy se totiž dozví, že chlap, se kterým se nedávno rozešla, je na tom právě kvůli ní vážně špatně. Tato dáma pak její činy odsoudí výrazem, který Carrie skvěle pojmenuje jako „útok ksichtem“. Doposud jsem nenašla lepší termín, jak mnohá zírání, které také spadají do agrese koček, nazvat.
Carrie se tedy nic fyzicky nestalo. Přesto jeden výraz stačil, aby se cítila špatně a nebyla v pohodě. Situace, kdy mezi Vašimi kočkami dochází k negativní interakci, můžou také působit takto – tedy zcela nevinně či nevýznamně.
Kočka třeba „jen“ leží na druhé straně místnosti a „jen“ pozoruje druhou. Nebo se navzájem „blokují“ na chodbách či v jiných omezených prostorech. Často se při tom nějaký „útok ksichtem“ či jiná relevantní řeč těla odehrává. Jedna druhou taky může vyhánět od misky prostě tak, že k ní nakráčí, a ačkoli se druhé kočky ani nedotkne, druhá odchází. To neznamená, že jí misku a jídlo s radostí přenechává…
Pointou tedy je, že v těchto fázích už ani nemusí docházet k fyzickým útokům – často stačí „pouhá“ výhružka. Proto se může stát, že jedna z koček začne být nečistotná, či že je ve stresu a syčí „jen“ proto, že okolo ní druhá kočka projde…
Neperou se u jídla = nemají problém?
Stává se vlastně téměř vždycky, že mi lidé během úvodní konzultace poskytují videa „zázračných momentů“ klidu a harmonie se slovy, že „to přeci mezi kočičkami nemůže být tak špatný, když se dokážou najíst z jednoho talíře“ a podobně.
Možná to taky znáte. Vaše kočky se do sebe dneska opět pustily – proháněly se, syčely, vrčely, a dokonce jste našli i pár vytrhaných chuchvalců srsti. Anebo se sobě „jen“ vyhýbají, seč můžou.
A přesto, když je krmíte blízko u sebe či dokonce z jednoho talíře – nic se mezi nimi nestalo! Žádné vrčení, syčení, nic!
To neznamená, že je mezi nimi vše okej. Chování – od změny pozice uší po konflikt – přichází až jako poslední možné řešení situace, ke kterému organismus kočky sahá.
Chování zpravidla předchází mentální a fyziologické procesy (např. vyplavení kortizolu do krve), které jsou méně energeticky náročné než změna chování. A tyto procesy jsou skryté a zpravidla nejsou okem zaznamenatelné… Chování tedy vždycky neodráží fyziologickou a mentální realitu.
Bohužel se tedy nejedná o zázrak či důkaz zlepšujícího se vztahu. Je to jen důkaz toho, že máte doma skutečně kočky. Kočka je totiž schopna prioritizace. Dokáže tedy jednat strategicky dle toho, co je pro ni v daném okamžiku nejvíce důležité. A tady je to jasné:
Je důležitější nemít hlad než být v bezpečí.
Kočka je během krmení se zkrátka motivována k jiné činnosti než k vyrovnávání účtů.
Závěr tedy je: To, že je kočka u jídla na pohled naprosto klidná tedy neznamená, že klidná skutečně je. Proto je např. společné krmení znepřátelených koček z jednoho talíře nevhodné. Kočka se sice může najíst a nic špatného zaznamenat nemusíte, ale negativní pocit z druhé kočky tak můžete posilovat.
Neperou se, když jste poblíž = nemají problém?
Možná jste zažili, že se kočky nikdy nepopraly, když s vámi leželi v noci v posteli. Anebo jsou ochotné vám obě vlézt na klín, když jste sledovali seriál v TV. A ačkoli tedy ležely kousíček od sebe a v jiné situaci by to vedlo k problému, tak nyní vrní, tulí se a vypadají naprosto uvolněně.
Prioritou může být: Být s Vámi. Být u svého majitele jako zdroje bezpečí a skvělých prožitků.
A to je v daném okamžiku přednější než konflikt. Skutečně to u klientů vídám i u jinak naprosto znepřátelených koček, a ani v tomto případě to nenaznačuje „skrytě dobrý vztah, i když se občas poperou“. Je to ale hořká pilulka na spolknutí, že?
„Méně závažné“ útoky – když se jen „kočkují“
„Voni se ale jenom tak kočkují.“, ohrazuje se majitelka kočky, když probíráme značkování
jedné z koček. V dotazníku jsem viděla pár výstražných znamení (třeba že si blokují průchod k toaletám, syčí na sebe atp.), a už v tomto momentě jsem si ale skoro jistá, že o „pouhé“ kočkování nejde. Proč?
Protože závažnost problému mezi kočkami nepoznáme jen dle toho, zda u konfliktu teče či neteče krev. A protože použitím termínu „kočkování“ někdy podvědomě snižujeme závažnost problému, se kterým si nevíme rady. On se ale tím, že na něj nalepíme tuto nálepku, pro kočky nezlepší.
Proč ale tedy kočky nepodnikají doslova gladiátorské masakry, mají-li mezi sebou větší problém?
Jste-li „uvíznutí“ v prostředí, kde Vás neustále někdo atakuje, i kdyby „jen“ pohledy a odstrkováním, je to velmi nepříjemné. A i když by si kočka třeba přála, aby tam „ta druhá“ nebyla, musí si sakra dobře rozmyslet co udělá. Ono totiž než se pustíte do krvavého konfliktu, musíte dobře zvážit, zda na to fyzicky máte a jaká pro Vás z toho plynou rizika.
Proto se kočky někdy roky „oťukávají“ a poklepávají packami – protože ví, že vyhrotit konflikt by mělo ještě horší následky. To neznamená, že jsou mírné i dopady na psychiku (kočka to totiž může psychicky „oddřít“ ještě víc).
Těžko se tomu ale věří, že? Vždyť kočky jsou tak milé, roztomilé… zkuste si ale představit, že byste byli velcí jako ony – připadaly by Vám pak kočičí šarvátky tak nevinné?
Perou se dneska méně? Znamená to, že se to vyřešilo?
„Nejdřív na sebe první týden dost syčely a praly se, dneska se už docela tolerují.“, sděluje mi šťastně majitelka kočky, u které jsme řešili zdánlivě nesouvisející kočičí problémy „bez příčiny“. Nutno podotknout, že kočky v této domácnosti byly seznámeny rychle, v podstatě byly odděleny jen na karanténu a pak ponechány, aby „si to vyříkaly“.
Majitelé koček vymizení zjevných projevů nesouladu mezi kočkami – jako např. křik, vrčení či třeba závažné fyzické útoky – považují za důkaz zlepšující se situace. Kočky se přeci již neperou tak intenzivně, jako první týdny, takže se seznámení povedlo a tolerují se, ne? Bohužel ve většině případů ne.
Zeptejte se sami sebe, zda byste měli energii neustále se prát, neustále řvát, bránit se a vyhrožovat týdny či dokonce měsíce v kuse. Pokud byste tedy nemohli utéct z domu a byli nuceni žít s někým, s kým máte takovéto potíže, obvykle se budete snažit nalézt energeticky „levnější“ strategie. Nebudete používat pěsti, takže Vaše pocity nebudou tak zjevné – ale budou tam stále. Je to jako kdybyste problém přelili z kulaté nádoby do hranaté – je v nich pořád ta samá náplň, jen zaujala jiný tvar/podobu.
Toto lidi často mate. A problém je to zejména proto, že plíživé formy problémů můžou být větší zátěží, než ty zjevné…
Hra či konflikt?
Odhlédněme proto od typických znaků tzv. agresivního chování, které jistojistě hrou není – třeba vrčení či syčení – které jasně ukazují na konflikt – a podívejme se na to, jakým způsobem si může jedna kočka s druhou hrát:
- Hra s druhou kočkou jako s parťákem: Je vyrovnaná a baví obě dvě kočky. Touhu a potřebu hrát si s kamarádem v sobě kočky mají, sice převážně jako koťata, něco ale zůstane do dospělosti. Je to také důvod, proč jen poskytnout hračky kočce nestačí – je třeba si s ní hrát osobně. Obvykle se také kočky v iniciaci střídají, a ideálně je ukončena bez vyhrocení situace. Hrají si jen zvířata, která si plně důvěřují.
- Hra s druhou kočkou jako objektem: Netřeba blíže vysvětlovat. „Objekt“ může projevovat nelibost, není to však respektováno. Často trpí. Z strany hrající si kočky je to motivováno zcela jiným afektivním systémem než touhou si hrát společně s parťákem (touha něco ukořistit, lovit – ne si hrát s parťákem).
Pokud si nejste jisti, jak odlišit nepříliš vyhrocený konflikt mezi kočkami od hry, nedivím se – je to vyšší kočičí, a často to potrápí i odborníky. Pro rychlost však zmíním, že u hry se nemusí:
- syčet, vrčet, plakat, křičet
- ježit srst a schovávat se
- střídat se kdo koho prohání (i „oběti“ můžou rupat nervy a i ona může agresora prohánět)
- zahánět do kouta, budit fackou ze spánku
- odhánět z pelíšku či od hračky
Kočičí lekce, které si z článku můžete vzít:
- To, že se kočky v určitých situacích „snáší“, neznamená, že mají automaticky skvělý vztah.
- Měli bychom se vyvarovat krmení koček blízko u sebe. „Netestujeme“ vztah koček tímto způsobem, protože kočka se potřebuje najíst v klidu.
- To, co vypadá jako kočičí hra může být ve skutečnosti konflikt. Všímáme si znaků jako vrčení, syčení, ale i způsobu hry (hra s parťákem vs hra s objektem).
- Existuje zjevná i méně zjevná kočičí agrese. Obě můžou mít následky. Obou si musíme všímat.
- Není správné podporovat konfliktní situace mezi kočkami jen kvůli dobrému videu kočičího chování, ať už pro odborníka na chování či přátele na sociálních sítích. Další tipy k točení videí zde.
- Pojem agrese není diagnóza, ale vnější popis chování. Každá kočka v sobě agresi má, není to vada kočky – musí se ale řešit, proč k ní musí sahat.
- Sociální stresy patří mezi nejsilnější, a lze se jim jen obtížně přizpůsobit, nemáte-li možnost úniku. Kočka v takové situaci si zaslouží pomoc.
- Kočky se nemění od základu, jen mění své chování dle prožívání a kontextu. Pokud máte pocit, že se Vaše kočka „změnila“, nejspíš ji něco trápí a měli byste to řešit.
- Návštěva veterináře je vždy dobrý nápad.
Další zdroje informací:
- Materiály ke stažení – ty využité zde a spousta dalších
- Článek o nepodařeném seznámení koček
- Článek o chronickém stresu a vlivu na kočku – kam se nechceme dostat
- Článek o tom, kdy (ne)používat feromony pro kočky
- Proč jsou vyděšené kočky agresivní – FB příspěvek zde
- Pár slov k vyjídání misek – FB příspěvek zde
Pokud Vás podobné potíže trápí, můžeme se na ně podívat společně. Informace o službách naleznete zde.
Bc. Kateřina Štiblická, MSc.
klinická kočičí behavioristka