„Já vím, že to není správný. Vždycky si po tom připadám příšerně. Ale prostě když se to už nedá vydržet, tak jí plácnu.“, napsala mi paní do dotazníku na otázku, jak reaguje, když ji kočka v noci opakovaně budí. Pojďme si o tomto řešení problematických situací říct víc.
K trestům koček z mé praxe s českými klienty sahají lidé jinak laskaví, ale bohužel již naprosto zoufalí. Případně lidé, kteří, přirozeně, poslechli rady ostatních, že právě trest je to nejlepší řešení, jak si s chováním kočky poradit.
Tento článek tedy nemá za cíl vyvolat výčitky. A přestože je někdy práce na sobě a uvědomování si, že některá naše chování nejsou nejlepší, bolestivé, doufám, že vám ve výsledku pomůže.
Ta zásadní otázka – fungují na kočku tresty?
Kočka sleze z linky, slyší-li vás křičet. Stejně tak možná přeruší močení na sedačku, hrnete-li se k ní s výčitkami či se ji rovnou snažíte ze sedačky sundat. A některé kočky v noci přestanou aspoň na chvíli dělat hluk, když je okřiknete.
Trest je ale pouze krátkodobým přerušení chování. Chování jím přerušíte a kočka od něj možná na chvilku upustí. Nedostane ale „lekci“, ani si obvykle neuvědomí, že „něco dělala špatně“, a třeba po zklidnění situace nebo uklidnění sebe sama se kočka k chování vrátí.
Ptáte se proč?
- V první řadě kočky vidí svět jinak. Prostě se dnes potřebuje vyčůrat jinam, no a co? V lese nebo na poušti by to přeci bylo jedno. Proč myslíte, že se kočka narodila s „konceptem drahého gauče“?
- Ve druhé řadě změna chování obvykle neprobíhá na základě jednoho zážitku, ale skrze trpělivou práci po delší dobu. Zvláště chcete-li trvalý výsledek.
Trest z vás může v očích kočky udělat Godzillu
Jako správné „devadesátkové“ dítě jsem o víkendech koukala na Godzillu, proto si neodpustím následující příměr: Ať už myjeme nádobí nebo něco řešíme se svými ex, přestaneme s tím v okamžiku, kdy se za oknem objeví obří ještěrka.
Prioritou je v takových chvílích zkrátka zůstat naživu, a proto i vyřešení vztahových potíží mezi Audrey a Nikem prostě musí počkat na konec filmu. Godzilla, tedy nenadálé nebezpečí, problémy a chování postav ve filmu pouze situačně přerušila a posunula jejich řešení na později. A navrch nadělala pěknou neplechu!
Trest koček je pro mnoho z nich právě takovou „Godzillou“. Tedy nečekanou a děsivou událostí. V dlouhodobém měřítku trest stejně jako Godzilla nic neřeší, a ještě má potenciál nadělat větší škodu než užitek.
Kočka je mnohonásobně menší než člověk. Kočka ví, že je pro ni konflikt nebezpečný, a i „pouhý“ křik tak může vnímat jako velmi ohrožující. Nebo může vnímat jako ohrožující faktor vás osobně – což má potenciál její pohodu, ale i váš vztah, výrazně narušit.
Věřím také, že spousta z Vás by, spíše než Godzillou, raději byla Ann Darrow z filmu King Kong. Ačkoli chování obří opice také dokázalo způsobit pár vrásek na čele, Ann pochopila, že děsivý Kong je také jen citlivá bytost toužící po tom být vyslyšena. Stejně jako vaše kočka.
Pochopí kočka díky trestu, co dělá špatně?
Ne. Kočka vůbec neví, co se vám honí hlavou.
Lidé sice někdy popisují, že po trestu kočka stáhla ocas mezi nohy a půl dne s nimi nemluvila, protože „si uvědomila, že udělala něco špatně a urazila se, a tak s nimi nemluvila“.
Jako klasickou milovnici zvířat a obdivovatelku jejich schopností a inteligence mě srovnání se zvířaty nijak neuráží. Pravdou však je, že přisuzování lidských vlastností zvířatům není vždycky fér, a toto je přesně ta situace.
Proč tedy ale někteří lidé popisují, že kočka „vypadá že ví, za co to bylo“?
Trest způsobuje negativní emoce. Často velmi silné. A uvidíte je na řeči těla a chování kočky, viz třeba právě stažený ocas, stažené uši, schovávání se, … to jsou všechno reakce na děsivou událost. Mnoho tzv. provinilých koček (což je tak strašná nálepka, že mi z ní vstávají vlasy hrůzou) je ve skutečnosti vyděšených. Vyděšených svými majiteli.
Případ z praxe:
Rodiče pořídili své náctileté dceři kocourka. Otec však nikdy kočku nechtěl a proto vyžadoval dodržování přísných pravidel nejen od své rodiny, ale předně právě od kocourka. Vyskočil-li na linku, začal prudce řvát a házet bačkory a podobně.
Kocourek se mu tedy vyhýbal seč mohl, ale neměl bohužel šanci „odtušit“ veškerá pravidla, které pán vyžadoval. Konfrontace se tedy opakovaly a kocourek se přestal cítit bezpečně. Začal proto kálet před svou zavřenou toaletu, nejspíš proto, že potřeboval mít přehled o situaci a zvláště pak o tom, kde se otec nachází. Ztratil pocit bezpečí.
Kočka, která nechápe, proč se jí takové věci dějí, může zkoušet různé strategie, jak se ochránit (z Vašeho pohledu vyhnout se trestu). Může se Vám začít vyhýbat. Někdy to v ní však může vzbudit i vztek, což může vést k agresi vůči vám.
Anebo nic z toho neuvidíte, ale z „konta Vašeho vztahu“ každou konfrontací zbytečně ubíráte plusové body.
Na trestu si můžete udělat závislost!
Vraťme se ke klientce, jejíž vyjádření jsem zmínila na začátku článku.
K trestu kočky sahala obvykle opakovaně nevyspalá, a obvykle když ji kočka vzbudila během jedné noci pětkrát. Tato mladá žena tušila, že trest není ideální a chování kočky to dlouhodobě neřeší, ale pomohl jí dostat ze sebe frustraci a vztek. A zároveň trest kočku ASPOŇ NA HODINU umlčel a mohla tedy aspoň chvíli nerušeně spát a nemít strach, že na ni naběhnou hlukem stejně rozladění sousedi… Trest tedy využívala jako rychlý nástroj, který přinesl okamžitou úlevu.
Děje-li se Vám podobná situace stejně často jako této klientce – tedy skoro každou noc po několik měsíců – snadno si na trestu vytvoříte závislost.
Noční buzení je jedním z nejčastějších důvodů, proč kočkaři své kočky trestají. Pokud se to děje i vám, mohl by vás zajímat článek Když vás kočka nenechá spát.
Získání určité závislosti na trestu jako rychlém „řešení“ potvrzuje i Alan E. Kazdin, profesor psychologie a dětské psychiatrie na americké Yale University, který toto sice popisuje u dynamiky rodič-dítě, ale stejně dobře to platí i na dynamiku kočkař-kočka. V obou případech je na jedné straně zoufalý dospělý, který nerozumí tomu, proč ho ta malá bytost opakovaně dohání k šílenství.
Kočka si může na trest „zvyknout“
Potíž je taky v tom, že trest obvykle musíte – se všemi následky pro sebe i kočku – aplikovat opakovaně.
A někdy se stává, že jej musíte také zintenzivňovat, abyste dosáhli požadovaného efektu, protože si kočka na původní úroveň trestu zvykne neboli se habituuje, a to co na ní platilo před týdnem už dnes stačit nebude. Z původně „mírného“ trestu se tak může stát něco mnohem horšího…
Když jí „netrestáte“ či „jenom trošku“
Tak předně – o tom, jak závažná situace pro kočku je, rozhoduje kočka. Ne vy či váš záměr. To, že z Vašeho pohledu „zase až o tolik nejde“ a „jenom“ jste ji vyklepali za kůži na krku (uff), neznamená, že to tak vidí i ona.
I křik, třískání věcmi, bušení do stolu či „jemné“ ťuknutí do nosu může být a obvykle je vnímáno jako nepříjemné, a paradoxně i tyto „jemné“ tresty dokáží nadělat nečekanou neplechu na pohodě kočky, stejně jako tresty „těžké“.
Z praxe:
Lidé se mě někdy ptají, zda je chycení kočky za kůži na krku z pohledu kočky v pořádku. Vždyť to dělají i kočičí mámy koťatům, proč by to pro ni tedy mělo být nějak děsivé, když to uděláme „stejným způsobem“ my?
Víte, ono nezáleží tolik na tom, co se děje, ale V JAKÉM KONTEXTU se to děje. Zkusme si to říct na „lidském“ příkladu. Když nás maminka jako malé přebalovala, znamená to, že se necháme v dospělosti nadšeně položit na zem a „přebalit“ cizím člověkem či partnerem během hádky?
A říkáte, že ji přeci netrestáte, ale jenom na ni zvýšíte hlas a vyženete ji z místnosti? Trest přeci působí tak, že kočce navozuje nepříjemné pocity, což má utlumit její chování. Takže pokud jste nepříjemných pocitů dosáhli, pak ano, trestáte. Bohužel.
„Nepřímé“ tresty
Než mě vyhledali majitelé kocourka, který byl velmi agresivní a mimo jiné také „kradl“ jídlo z linky, bylo jim z jiného zdroje poraděno, aby zakoupili zařízení, které detekuje pohyb a v tom případě vypustí vzduch s řádným zasyčením. I když to na krátký čas kocourka od skákání na linku odradilo, působilo to něco mnohem horšího – poté, co se syčení lekl, byl více podrážděný, což dále živilo agresi vůči majitelům. Možnost ponechat jídlo na lince tedy vyměnili za zkrvavená lýtka. Je prostě třeba řešit příčinu chování a ne jen kočku „odrazovat“.
Ne vždycky uvidíte tak „krásnou“ a přímou souvislost. Děsit kočku v jejím prostředí však určitě není cesta pro většinu z vás.
Trest budí strach – a ten je jednou z příčin problémů
Zatímco dříve kočka třeba chodila čůrat na předložku v koupelně prostě proto, že tam byl větší klid a vyhovoval jí savější materiál, po různém trestání (a ještě nedej bože zpožděném několik hodin, když se člověk vrátil z práce) začne třeba i značkovat, protože se přestane cítit bezpečně. Je to jen příklad toho, jak trest dokáže potíže zhoršit a vytvořit nové.
Trest totiž často pozve do života kočky strach, a ten má také své negativní projevy včetně problémového chování. Můžete si tak vytvořit další potíže. Pokud za problémy, za které kočku trestáte, stál strach od první chvíle, můžete jej trestem zhoršit.
Dáváte pozornost něčemu, co nechcete…
… a tím to můžete i posilovat. Tady se rovnou důsledně vymezím a řeknu, že toto není případ většiny koček, o kterých to majitelé tvrdí! – ale některé kočky mohou chování vedoucí k trestu opakovat právě kvůli trestu. Ve výjimečných případech může být nežádoucí chování hnáno touhou po Vaší pozornosti. I trestem kočce takovou pozornost možná dáváte.
Mnohem účinnější je dávat pozornost tomu, co chcete. Místo hrocení toho, že kočka zase skočila na linku bude lepší vytrénovat ji, aby zůstala na zemi. Pokud chcete vědět víc o skákání na linku, doporučuji tento článek.
Je-libo další důkaz, že tresty nejsou cesta?
Během řešení stovek případů kočičího „problémového“ chování jsem trestání kočky nedoporučila ani jednou. Důkazem, že to jde, jsou mé reference.
A upozorňuji, že případy, které řeším, nejsou lehkého charakteru – jako vystudovaný odborník přicházím do styku s opravdu těžkými případy. Třeba s brutální agresí vůči lidem i kočkám, intenzivním značkováním (klidně po celém domě a každý den několikrát) či s močením mimo toaletu (které trvá klidně i několik let).
Přesto trest není řešením těchto situací.
Znamená to, že když jsem klientům doporučila okamžitě přestat s trestáním kočky, tak jsme kočičku nechali jen tak dělat to, co majitele přivádělo k šílenství? Záleží, jak se na to díváte.
Je nějaká zázračná rada?
Stejně jako mnoho lidských potíží vyžaduje i tak komplexní proces jako změna chování jiného druhu dlouhodobější terapii i úsilí všech zúčastněných.
„Zázračná“ rada proto zní:
Leze-li vám chování kočky na nervy a máte chuť ji potrestat – či to již dokonce děláte – je nejvyšší čas najít odbornou pomoc s řešením chování kočky.
Naprosto chápu, že byste přesto nyní rádi slyšeli, že existuje něco podobně rychlého jako trest, jenom lepšího a příjemnějšího. Své klienty však vybavuji nástroji mnohem mocnějšími, než je nějaká všeobecná rada v článku – pochopením situace a komplexnější strategií, jak chování řešit.
Díky tomu se daří nejen pochopit příčinu chování, ale podniknout kroky k jeho vyřešení. I když jeden z nich, kupříkladu, může být, že právě dnes v noci po kočce tu pantofli nehodíte, a že budete muset přehodnotit některá svá přesvědčení, a, nedej bože, také změnit vlastní chování.
Zvládneme to odbýt nějakou zmínkou v článku? Ne. A na konzultaci? Ano.
Co si z článku odnést:
- Trest může přerušit chování v dané chvíli. Není to ale řešení.
- Dvě velmi dobré otázky: Kdyby tresty tak úžasně fungovaly, proč je tedy musíte opakovat stále dokola? A jste si jisti, že se kočka „naučila lekci“, anebo se z Vás jen „stala Godzilla“ a domýšlíte si?
- Jako člověk máte možnost nejednat impulzivně a k řešení přistoupit moudře a laskavě.
- V šoku či v silném vzteku je možnost učení se omezená. A skrze tresty se tedy učíme podstatně hůře (pokud vůbec), oproti tomu, když jsme v klidu.
- Vyhledat odbornou pomoc s chováním kočky není ostuda a vyplatí se to.
Přehodnotit svůj názor – ať už se jedná o jakékoli téma – je krásné a někdy i potřeba. Moc si proto vážím, že si vážíte pohody své kočky natolik, že jste si tento článek přečetli.
📖 Citace:
- Kazdin, A. E. Myths of Punishment. [Online] 2017. https://alankazdin.com/myths-punishement/ (accessed April 20, 2023).
- Raboch, J. Duševní zdraví a životní styl: Psychiatrie životním stylem; pp. 60. Mladá fronta, 2020.
- Ulrich, R. E., Wolff, P. C., Azrin, N. H. (1964): Shock as an elicitor of intra- and inter-species fighting behavior. Animal Behavior, 12, 14-15.
Bc. Kateřina Štiblická, MSc.
klinická kočičí behavioristka