„Ale vždyť se jí nic neděje… jenom jsem na ni zakřičela!“ anebo „Nebojte, na miminko si zvykne.“. Je Vám to povědomé? Pak je to článek přímo pro vás…
Příchod miminka je výzvou nejen pro rodiče
„Tchyně říká, že se máme Micinky zbavit, aby neublížila dítěti…“, volá mi smutná nastávající maminka a majitelka pětileté kočičky. Tuto zkušenost a obavu sdílí mnoho nastávajících rodičů. Většina z nich zbytečně. Většina koček vůči dítěti agresivní není, zvláště vůči miminku. A většina z těch koček, které se dopustí fyzického náznaku až útoku vůči dítěti, jedná v sebeobraně (1, 2)!
Co se děje častěji je, že je kočka ve stresu:
Třeba má pocit, že nemůže naplňovat všechny své potřeby jako dříve. Může ji také děsit pláč dítěte. Případně ji pláč neděsí, ale je frustrující nemoci před tím hlukem utéct… Může být také, lidsky řečeno, rozhozená z toho, že na ni její majitelé nemají tolik času. Může špatně snášet, že se dítě batolí tam, kde se dříve pohybovala pouze ona.
A pokud se s něčím dlouhodobě nemůže popasovat, může to kromě chronického stresu způsobovat i frustraci. A někdy to může vyvrcholit v různé potíže – někdy i zmíněnou agresi. Obvykle ale až když není zbytí. Častěji to však kočky „dusí“ v sobě – a snaží se neustále přizpůsobovat, což je vyčerpávající. A nejde to donekonečna. Bohužel to běžný kočkař nebere tak vážně, případně si neuvědomuje, jak se projevuje chronický stres a tak to nevidí…
Jsou i další věci, které můžou „prognózu“ soužití kočky a dítěte zhoršit a měli bychom je řešit předem. Projděte si prezentaci níže a zjistěte, zda se vás a vaší kočky náhodou něco z toho netýká:
Co dělat, když jste svoji kočku v prezentaci našli? Objednejte se na konzultaci k odborníkovi na chování koček a vyřešte to.
Více se o tom, proč kočku na miminko připravit, dočtete v tomto článku.
Tresty – i ty „malé“
„Já jí netrestám, jenom na ni zakřičím. Ona stáhne ocas a odejde. Ale nemyslím si, že by se toho bála…“, říká mi paní, když řešíme lezení kočky na linku (se kterým ani přes tyto tresty nechce přestat).
Kde začít?
Nejdřív si řekněme, že trest už z podstaty věci strach a negativní emoce vzbuzuje. Má to přeci být něco, co potlačí chování, že? Je pak úplně jedno, jaký je náš záměr či jak vyhodnotíme závažnost trestu – o tom, jak moc je pro ni tato událost nepříjemná rozhoduje kočka. A právě proto, že je náš křik či jiný zásah pro kočky nepříjemný, můžeme obvykle pozorovat řeč těla, jako stažení ocasu, uší, naježení se, snížení postoje, útěk, … To jsou projevy strachu (ne viny, jak by se mohlo zdát).
Když je nyní jasné, že kočka není během trestu v klidu, řekněme si, jak na ni trestání působí v průběhu delšího času.
Potíže dělá zejména to, že se perspektiva kočky a nás velmi liší. Představte si třeba, že byste dostali políček za to, že si dojdete na veřejnou toaletu místo na tu vlastní. Jistě byste nepochopili, proč se vám to děje – vždyť jste jen šli na záchod jinam, protože jste nestíhali domů, že? Kočka chodící močit mimo toaletu může situaci vidět podobně. Nepochopí, za co trest má. Zato velmi dobře chápe, že se jí děje něco špatného. A pokud to děláme častěji, hrozí i dlouhodobý stres kočky. A zejména, pokud to děláme nekonzistentně (např. jen když máme špatnou náladu) a se zpožděním (máchat kočce obličej v moči je obecně velmi nepěkné vůči ná, ale uděláme-li to se zpožděním, je to ještě mnohem horší!).
Více se dočtete v článku Fungují na kočku tresty?
„Kočkování“ a „jenom hry“ mezi kočkami
„Nejdřív na sebe první týden dost syčely a praly se, dneska se už docela tolerují.“, sděluje mi šťastně majitelka kočky, u které jsme řešili zdánlivě nesouvisející kočičí problémy „bez příčiny“.
Majitelka těchto koček si vymizení zjevných projevů nesouladu mezi kočkami – jako např. křik, vrčení či třeba závažné fyzické útoky – vysvětlila jako důkaz zlepšující se situace. Ale ani my bychom neměli energii neustále se prát, řvát, bránit se a vyhrožovat týdny či dokonce měsíce v kuse. Pokud bychom přesto byli nuceni žít s někým, s kým máte takovéto potíže, přirozeně bychom byli nuceni časem nalézt energeticky „levnější“ strategie. A zjevné konflikty jsou najednou fuč!
Je to ale jako kdybyste problém přelili z kulaté nádoby do hranaté – je v nich pořád ta samá náplň, jen zaujala jiný tvar/podobu. A ano, často jde právě o stres, ze kterého ale není úniku…
Pokud vás toto téma zajímá, přečtěte si článek „Tak mají se rády, nebo ne? Málo známé projevy agrese mezi kočkami“.
Bc. Kateřina Štiblická, MSc.
Autorka je klinická kočičí behavioristka. Spolupracuje s veterináři, věnuje se přednáškové
činnosti a publikuje články i vyjádření v médiích. Mentoruje studenty i profesionály z oboru.
Je první českou absolventkou magisterského oboru Klinické chování zvířat na univerzitě
v Lincolnu. Více informací zde.
Odborná literatura:
- Palacio, J.; León-Artozqui, M.; Pastor-Villalba, E.; Carrera-Martín, F.; García-Belenguer, S. Incidence of and risk factors for cat bites: a first step in prevention and treatment of feline aggression. Journal of Feline Medicine and Surgery 2007, 9, 188–195.
- Hart, L. A.; Hart, B. L.; Thigpen, A. P.; Willits, N. H.; Lyons, L. A.; Hundenski, S. Compatibility of Cats With Children in the Family. Frontiers in Veterinary Science 2018, 5 (278).