Když kočka po dovolené „trucuje“

Schody berete po dvou, kufry-nekufry, rozklepanými prsty saháte za kliku. Hurá, konečně doma! Pak se se slzou v oku a srdcem na dlani ženete ke své kočce, která na Vás nevěřícně zírá. O dovolené jste si vlastně vůbec neodpočinuli, protože jste během lízání zmrzliny či pochodu v horách stále potají mysleli na to, jak se Vaše kočka doma má a zda citově nestrádá. A nyní to vypadá, že se Vaše nejčernější obavy vyplnily – kočka se ale chová chladně a odtažitě, či se během Vaší nepřítomnosti naučila močit v dětském pokoji… Jak s tím naložit?

Někdo říkal, že letošní koronavirus ukáže slabosti organismu, a pokud máte třebas chronické záněty močového měchýře, pak je vyvolá či zhorší. Nejsem doktor, takže těžko říct.

U kočičích potíží a dovolených toto však platí určitě, alespoň v mé praxi. Pokud kočka projevuje nějaké problémové chování, může se během či po dovolené zhoršit či vyvstat na povrch v celé kráse. Váš odjezd mohl být tou pověstnou poslední kapkou, a pohár přetekl.

Nezapomeňme však také na to, že s Vaším odjezdem nastalé potíže vždy souviset nemusí. V tomto článku se tomuto však nevěnuji.

Když kočka „trucuje“ nebo se „uráží“

Kočku stále vnímáme jako méně náročného mazlíčka, který toho snese více než pes. Alespoň, co se týče naší nepřítomnosti doma. Praxe a výzkumy ale ukazují něco trošku jiného – i chov kočky má svá úskalí, a zdaleka nám neodpustí všechno.

Ten nadpis je ale velký chyták. Jako člověk, který problémové chování koček a jeho řešení studoval (více zde) si troufám tvrdit, že trucování či urážení se není kočičí záležitostí, nýbrž lidskou. Navíc, každý člověk pod těmito pojmy myslí něco trošku jiného, a tak se jedná spíše o nálepku, než popis chování.

Bohužel, mýtus o trucujících kočkách je velmi rozšířen. Je to problém proto, že to pak ovlivňuje, jak si nepříjemná chování naší kočky vysvětlujeme, a jak s kočkou jednáme.

Když ji totiž nařkneme, že trucuje, můžeme podniknout méně citlivé kroky, třeba s cílem demonstrovat jí naší neústupnost či jí dát lekci, což mnohdy nepomáhá – příčina problému totiž není v touze Vás vytočit či demonstrovat svoji „dominanci“.

Kočka, která je vystrašená či nejistá, si totiž zaslouží péči. Buďme na naše kočky hodní, a pokusme se přijít problému na kloub – bez těchto nálepek. No a proč se kočky nevyplácí trestat se dočtete zde 👍.

Nejdříve – visí kočka více na místě nebo na člověku?

Pravdou je, že ve vědeckých článcích (a už vůbec nemluvě o jejich často prapodivných interpretacích) se dočteme často protichůdné informace. Tak jako společnost se totiž i věda o kočky a jejich pohodu zajímá více až v posledních letech.

Tzv. separační úzkosti, tak, jak je známe u psů (pozor, ani zde se nemusí vždy jednat o strach-úzkost, a tak je tento název spíše popisem projevů, než diagnózou), se v mé praxi objevují i u koček. Výzkum tohoto jevu je taktéž teprve v počátcích, nicméně se začínají objevovat první vlaštovky a názor, že separační problémy trápí i kočky, již není sci-fi.

Vztahy v podání lidí a koček

Člověk je takové „vztahové zvíře“ – na tom, jak dobře navazujeme a udržujeme vztahy nám velmi záleží, a nově se na lidskou potřebu kontaktu s jinými lidmi začíná pohlížet jako na skutečnou POTŘEBU.

Potřeba se velmi liší od přání či rozmaru, vzpomeňme si třebas na filmového trosečníka v podání Toma Hankse. Tak moc chtěl vidět lidskou tvář a mít ke komu přilnout, že se krátce spokojil s krvavým otiskem na volejbalovém míči… Není se čemu divit, člověk prostě ostatní lidi alespoň v nějaké formě pro své přežití potřebuje, evoluce nás tomu tedy uzpůsobila.

Není od věci kočku nazvat raději „solitérním“ zvířetem, když už zde člověka nazýváme zvířetem „vztahovým“.

Myš si totiž dokáže ulovit sama. Stejně tak si dokáže sama zajistit vodu i úkryt.

Neznamená to však, že nedokáže (v rámci možností) vyjít s jinými kočkami, jak nás dennodenně přesvědčují kočky žijící pospolu v domácnostech či venkovních koloniích. Mír zde ale bývá křehký, a tato oblast je i ve vědě obecně neprozkoumaná. To se týká i vztahů mezi kočkami a lidmi, a nutno podotknout, že se jedná o velmi horké téma. Věřím ale, že milovníci koček na svoji lásku nepotřebují potvrzení od vědců. Přesto…

… jak se na to dívám při řešení potíží?

Je jasné, že jakékoli vztahy bychom měli brát jako křehkou věc, ne jako samozřejmost. To se mi v praxi osvědčilo nejlépe, ať už jde o lidi či kočky.

Jestliže jsem přivolána k případu, kde potíže vyvstávají v době nepřítomnosti paničky, pak s tím prostě pracuji.

Vždyť my bychom také nechtěli, aby lidský terapeut odvětil na naši úzkost něco ve smyslu: „No jó, ale tohle náš předek v jeskyni neprožíval, takže Váš problém není reálný.“. Jednou tu prostě problém je, a je potřeba mu přijít na kloub – a pokud se prokáže, že souvisí s vazbou člověk-kočka, pracuji s tím.

Zároveň vždy zkoumám i to, co konkrétně chování vzbuzuje – nemusí to být stesk samotný, ale třebas i strach ze změn či nuda.

Kupříkladu, bez nás by toho kočka doma moc nezmohla. V bytě či domě, kde jsou její možnosti najít a ulovit si vlastní potravu limitovány téměř na nulu (jistí to zapomenuté maso na řízky atp.), a prostředí může být také pěkně nepředvídatelné (kočka nemá na věci vliv), obvykle jí velmi brzy dojde, že vás potřebuje. No a teď si vezměte, že najednou zmizíte, a kdo ví, jestli ne na vždy…

Kočku vždy beru jako tvora se svým vlastním a jedinečným pohledem na svět, který navíc žije v konkrétním prostředí, a tedy i vztahy a jejich intenzitu posuzuji individuálně.

Jak tedy poznám, že je problém?

Pokud čtete tento článek, předpokládám, že jste se setkali třebas s tím, že:

  • Kočka Vás nevítá, a vyhýbá se Vám i později
  • Je agresivní – vůči lidem, či to vypadá, že si kočky přestaly rozumět
    (jakoby se přeskládala „hiearchie“)
  • Našli jste loužičku či hromádku mimo toaletu (kočka v tom může a nemusí pokračovat)
  • Vypadá to, že kočka dlouho a usilovně mňoukala (změna hlasu, chraptění)
  • v extrémních případech kočky výrazně hubnou (odmítání potravy)
  • našli jste poničené zařízení bytu
  • kočka se myje nezvykle mnoho – až po úplné vylizování srsti (pokud se děje jen, když jste pryč, můžete zjistit dle vylízaných míst atp. – pozor, může to znamenat i něco zcela jiného, více zde)

Nebo úplně naopak s tím, že:

  • kočka se od Vás po Vašem příjezdu nehne, a to po několik dní v kuse, či týdnů, … – a hůře snáší Vaše odchody, což dříve nebylo

Může to znamenat, že něco ohledně Vaší nepřítomnosti – ať už absence Vaší osoby, ticho v domácnosti, nejistota, … – kočka špatně snášela.

Tak fajn. My jsme ale kočce pořídili hlídání po celou dobu. Proč je přesto problém?

Kočka sice může mít díky Vám všechny základní potřeby zajištěny (plus některé chůvy kočky i mazlí atp.) ovšem nezapomínejme zde na kočky-duchy. Tedy na kočky, které se děsí návštěv a obecně kohokoli a čehokoli nového. Příchody cizích lidí, zvláště za Vaší nepřítomnosti, tedy mohou být problematické a vyvolávat strach, spíše než úlevu, a mohou přinést problémy samy o sobě, třebas značkování.

No a v neposlední řadě – kočce prostě můžete chybět Vy osobně, i kdyby byla chůva sebelepší.

Vyplatí se tedy kočičí chůva?

Ve většině případů ano. Může jí být třebas Vaše tetička, hodná sousedka či profesionální chůva. Zde však apeluji na to, abyste si dobře rozmysleli, komu klíče od svého domova dáte, a komu se také rozhodnete na 1 000 % věřit, že se o kočku postará. Slyšela jsem o případu, kdy „hodná paní“ nechala kočky týden hladovět, zatímco byla majitelka na dovolené. V tomto případě se mi tedy jeví profesionální chůvy jako spolehlivější možnost.

I s chůvou či jiným hlídáním ale můžou vyvstat nečekané problémy, a to zvláště u plachých koček.

Jak tedy problém řešit?

Možná jste si „dovolenkování“ po propuknutí problémového chování kočky již nadobro rozmysleli, a raději byste další léta trávili s koktejlem ve vaně. Případně na dovolenou sice ještě někdy chcete jet, ale už teď víte, že odjedete s těžkým srdcem. Ani jedno však není nutné.

S řešením byste však měli začít hned, i kdybyste plánovali odjet zase až příští rok, a to zejména z těchto tří důvodů:

  • Vy i kočka si zasloužíte být v pohodě, ať už doma jste nebo ne.
  • Řešení zabere čas. Zpravidla, čím déle necháte kočku chování procvičovat, tím hůře se ho budete v budoucnu zbavovat.
  • V životě nastávají i neočekávané situace – co když budete např. muset nenadále odjet pomoci mamince, či se dostanete do nemocnice? Určitě se Vám bude vše řešit s klidnější hlavou, když bude kočka za každé situace v klidu.

Vyplatí se vyhledat odborníka, peníze se Vám vrátí ve klidu Vás i kočky.

Radu a pomoc můžete dostat do dvou dní – nabízím také pohotovost. Viz kolonka Služby.
Případně, pokud se chcete poohlédnout jinde, napsala jsem pro vás také článek: Problémové chování koček – je lepší převýchova, léky či alternativa? Užitečný rozcestník

A co by tedy kočka měla zvládat?

  • Být schopna se sama zabavit a mít k tomu i podmínky (podnětné prostředí – o tom, jak vyrobit kočce inteligentní hračky z pár věcí čtěte zde)
  • Být schopna zůstat v klidu, i když je sama
  • Snášet frustraci – za problémy může stát i frustrace z toho, že už fakt neví, jak vyplnit čas
  • Měla by dobře vycházet s jinými lidmi a zvířaty v domácnosti (platí vzájemně, samozřejmě)

Autorka článku vystudovala řešení problémového chování zvířat v zahraničí, a je tedy prvním certifikovaným českým odborníkem. Navštěvuje kočky po celé ČR.

Bc. Kateřina Štiblická, MSc.
řešitelka problémového chování koček 🐾

Když kočka po dovolené „trucuje“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přesunout se na začátek