Jsou tzv. „útulkové kočky“ či „venkovky“ vždycky problémové? A co když kočka po přinesení domů není zrovna přátelská?
Nejdříve obecné shrnutí:
„Útulkové“ kočky jsou různorodá skupina!
Myslím, že označení koček jako „útulkových“, je velmi svazující a nepřesné. Každá kočka je totiž jiná a má své vlastní unikátní životní zkušenosti, navíc problémy se nevyhýbají ani kočkám se zdánlivě ideálním životem a historií.
Jsou kočky z útulku vždy problémové?
Občas lidé rezignují na řešení kočičích potíží se slovy, že je to „prostě kočka z útulku“, a tak s tím nejde nic dělat. Naštěstí se většinou pletou.
Razím tezi, že každý živý tvor si přeje žít s okolím v míru.
Znamená to, že většině kočkám a lidem lze pomoci v tom, aby nalezli kompromis, či je lze potíží zcela zbavit. A proto není dobré chování bagatelizovat a smiřovat se s ním.
Ovšem, obecně lze říct, že kočka, která si prošla ztrátou domova, bojem o přežití či špatnými podmínkami během vyrůstání si z toho prostě něco odnese. Tím spíš bychom se jí ale měli snažit pomoci, a ne ji v tom nechávat…
Jsou takové kočky nepřátelské k lidem?
Je třeba rozlišovat zvíře ve stresu, a zvíře, kde soužití s člověkem nepřipadá v úvahu. Kočka ve stresu, která je ale jinak schopna žít po boku lidí totiž může projevovat dočasně stejné chování, jako opravdová „divoška“.
Skutečně existují kočky, které nejsou zvyklé na člověka vůbec (typicky se s člověkem nesetkaly během tzv. senzitivní periody, případně ano, ale setkání bylo pro kočku negativní) – tam pak umisťování může být skutečně problematické, někdy i nemožné. Obvykle to velmi dobře vyhodnotí právě pracovníci útulku. Zároveň by také měli vyhodnotit kompatibilitu s novým domovem a majitelem a předestírám, že to není snadný úkol…
Jak tedy poznám, že u mě bude kočka spokojená?
Určitě to nepoznáte na základě chování kočky po příchodu domů.
Změna prostředí totiž bývá pro jakoukoli kočku náročná, a proto je přirozené, že se bude mít více na pozoru. Může také například odmítat opustit úkryt, a chodit se krmit jen když jste z dohledu… a podobně.
Existuje tedy něco jako „líbánkové“ neboli zvykací období. „Nejtužší“ fáze klasicky trvá mezi dvěma až čtyřmi týdny, ale je to velmi individuální. Doporučuji zůstat trpěliví, nepanikařit a dát tomu šanci.“
V zásadě totiž nelze odhadnout, jen na základě tohoto „líbánkového období“, zda si sednete na celý život.
Jak se můžu připravit?
Chov každého mazlíčka přináší kromě radostí také výzvy. Pokuste se tedy získat maximum kvalitních a ověřených informací o jejím chování, řeči těla i potřebách.
Kočka by měla po příchodu k vám domů setrvávat nejdříve v jedné uzavřené místnosti, kde má vše, co potřebuje. Můžete ji navštěvovat, zvláště v případě, kdy Vaši pozornost vítá. Pokud tomu tak není, kočku nevyhánějte ze skrýše, pokud to není nutné, nenuťte ji ke hře, ani se jinak nesnažte na kočku tlačit, např. vynucováním dotyků.
Detailní postup je možné upřesnit jen na základě potřeb konkrétního zvířete.
Můžete použít také feromony pro kočky – více v článku Feromony pro kočky – vyplatí se?
Proč lidé dávají kočky do útulků?
Důvodů, proč kočka skončí v útulku, je spousta. Mohla být nechtěným kotětem, mohla být nalezena zraněná na ulici a převezena do útulku a podobně.
Někteří majitelé také umisťují kočky do útulku právě z důvodu některého problémového chování, se kterým si nevěděli rady. Ne vždy jsou však informace o historii kočky k dispozici – majitelé, kteří se k umístění kočky do útulku rozhodnou na základě nezvládnutých potíží, mnohem raději uvedou jiné důvody – především finanční – ať už ze studu, či z obavy, že např. značkující kočku nikdo nepřijme.
Občas také v důsledku problémů dochází k narušení vzájemné vazby. Více jsem o tom napsala třeba tady. Neznamená to, že každý, kdo dá kočku do útulku je necita – jen může mít plné zuby stále trvajícího problému.
Pokud tedy kočku adoptujete, je dobré zeptat se i na tyto věci. Pokud se problémy vyskytnout, lze okamžitě pracovat na řešení s odborníkem. Ve většině případů jsou problémy řešitelné, ale jen za předpokladu, že jsou řešené správně.
První dny kočky doma – kdy zpozornět?
Jestliže kočka nepřijímá potravu a vodu či nevylučuje déle než jeden den, řešte to.
Hladovění a dehydratace jsou pro kočku nebezpečné, navíc je to známka extrémního stresu, který je nebezpečný sám o sobě. Možná bude muset pomoci i veterinář či odborník na chování koček.
🔎 Více informací o tom, jak postupovat v případě potíží získáte ve článcích:
Další opatření, která byste měli podniknout 👷
✅ Pokud máme možnost připravit se na mazlíčka předem, měli bychom si vytvořit pořádnou finanční rezervu.
Svět je nevyzpytatelné místo, a nikdo se nechceme dostat do situace, kdy kočce např. nemůžeme poskytnou potřebnou péči.
✅ Pokud máte koček více, dbejte na pomalé a opatrné seznamování.
Nechat kočky, „aby si to vyříkaly samy“ či spoléhat na to, že „si zvyknou“, končívá katastrofou.
✅ Předem si sežeňte veterináře a zjistěte, zda nabízí také pohotovostní služby
Viz kontakty níže.
✅ Pokuste se získat maximum kvalitních a ověřených informací o chování, řeči těla a potřebách koček.
Můžete k tomu využít i můj blog, kde naleznete třeba:
- Tresty ve výchově kočky – fungují či ne?
- Jak nás vidí koťata?
- Vztah mezi člověkem a kočkou je pro řešení potíží klíčový
a také tam naleznete více informací o problémech, které Vás můžou potkat:
- Proč vám kočka ničí sedačku? Když škrabadlo nestačí a škrábe mimo
- Proč značkují i vykastrované kočky?
- Když kočka po dovolené „trucuje“
- Pica – když kočka žere, co nemá (když kočky např. požírají ponožky)
- Když se kočka zblázní – kočičí hyperestesie (když kočka škube srstí, má záchvaty lízání či „vidí duchy“)
- Jak svoji kočku připravit na ohňostroje (a proč začít už v létě)
- Záhadné idiopatické záněty močového měchýře koček nejde řešit. Nebo ano? Roli hraje i stres
Autorka článku vystudovala řešení problémového chování zvířat v zahraničí, a je tedy prvním certifikovaným českým odborníkem. Navštěvuje kočky po celé ČR.